Pojmenování objektu MZM - Dům Jiřího Gruši ... Dům, kde se současnost stává dějinami

Na počátku skutečně výjimečných akvizičních úspěchů MZM byla v roce 2010 jednání generálního ředitele MZM Martina Reissnera se spisovatelem Pavlem Kohoutem směřující k zisku fondů významných osobností českého protitotalitního úsilí 70. a 80. let minulého století. Již v srpnu 2010 se podařilo získat darem první část cenného souboru spisovatele, disidenta, exulanta a po listopadu 89 i politika Jiřího Gruši, následně v září první konvolut z obsáhlého archivu Pavla Kohouta a ještě téhož roku fond Oty Filipa. V roce 2012 byla zahájena spolupráce s Jiřím Müllerem, jedním z čelných představitelů studentského hnutí na sklonku 60. let, disidentem, signatářem Charty 77 a organizátorem tzv. Podzemní univerzity. Právě on v dalším období zajistil významné akvizice dokumentů historiků Jana Tesaře a Jaromíra Procházky, filozofky Boženy Komárkové, sociologa Miloslava Petruska a filozofa a estetika Rogera Scrutona. Do dnešních dnů Centrum kulturně-politických dějin MZM získalo celkem 16 fondů, včetně akvizicí od Jana Trefulky a Milana Uhdeho.

Osobnost a význam Jiřího Gruši jsou skutečně výjimečné. Absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (obor filozofie – historie) působil jako redaktor a spisovatel v různých časopisech - např. Tvář (spoluzakladatel), Sešity pro mladou literaturu (zakladatel), Nové knihy, Výběr z nejzajímavějších knih, Zítřek. Stal se předním tvůrcem české beletristické literatury (próza i poezie). V době tzv. normalizace nesměl oficiálně publikovat. V roce 1978 byl vazebně vězněn pro pobuřování svým románem Dotazník. Tehdy také podepsal Chartu 77. V roce 1981 založil s Ludvíkem Vaculíkem samizdatovou edici Petlice, v níž vydal prózy Dámský gambit (1972), Mimner aneb Hra o smrďocha (1974, pod pseudonymem Samuel Lewis), Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele (1975), Dr. Kokeš Mistr Panny (1980) a básnickou sbírku Modlitba k Janince (1975). Překlad Rilkeových Elegií z Duina vyšel v edici Kvart (1979). Gruša je spolutvůrcem Slovníku českých spisovatelů (samizdat 1978; přepracováno v edici Petlice 1979; Toronto 1982). Mimo jiné edičně připravil samizdatové vydání knihy Boženy Komárkové Původ a význam lidských práv (1979). Na prahu 80. let získal literární stipendium a odcestoval do USA. Návrat do vlasti mu však nebyl umožněn, bylo mu odebráno čs. státní občanství.

Jiří Gruša vrchovatě naplnil svůj lidský příběh: od nesporných kvalit českého beletristy přes aktivity v disentu a exilu po působení v diplomatických a politických pozicích. Od ledna 1991 byl mimořádným a zplnomocněným velvyslancem ČSFR a od 1. ledna 1993 velvyslancem ČR v SRN, v letech 1998–2004 působil jako velvyslanec ČR v Rakousku, v roce 1997 zastával funkci ministra školství, mládeže a tělovýchovy. V letech 2005–2009 byl ředitelem Diplomatické akademie ve Vídni. Roku 2004 byl zvolen prezidentem Mezinárodního PEN klubu a v této funkci setrval do roku 2009.

Z němčiny překládal prózu i poezii (Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Paul Celan). V roce 1997 inicioval vznik projektu Tschechische Bibliothek (Česká knihovna), prezentujícího významná díla české literatury v němčině (ve stuttgartském nakladatelství Die Deutsche Verlags-Anstalt vyšlo celkem 33 svazků). Za své dílo získal řadu ocenění: Cenu Egona Hostovského (1978 za román Dotazník, 1984 za prózu Dr. Kokeš Mistr Panny), v roce 1996 prestižní německou Cenu Andrease Gryphia za básnické sbírky Der Babylonwald a Wandersteine, v roce 2002 Cenu Jaroslava Seiferta a cenu Magnesia Litera za poezii (Grušas Wacht am Rhein); byl také oceněn cenou Inter-Nationes (1998), Goethovou medailí (1999) a německým vyznamenáním Velký kříž za zásluhy s hvězdou řádu (2006) a je rytířem francouzské Čestné legie.

Hledačský a polemický charakter měla rovněž Grušova literárněkritická činnost, která od poloviny 60. let směřovala především k obnovení estetické škály moderní české literatury bez tendenčních politických redukcí.

Předčasný odchod Jiřího Gruši byl tragickým předělem v díle velkého muže české a německé kultury, ale i ztrátou pro pracoviště nejnovějších kulturních dějin v MZM. Také díky Jiřímu Grušovi je totiž už po pěti letech od počátku badatelské a akviziční činnosti muzejní soubor materiálů k nejnovější kulturní historii kolekcí přesahující svým významem dalece rámec státu. Jako výraz vděku za momenty iniciace, moudré konzultace i mnohé chvíle inspirace přistupuje Moravské zemské muzeum k rozhodnutí pojmenovat objekt v Hudcově ulici číslo 76 v Brně jménem „Dům Jiřího Gruši.“

Kontakty:
PhDr. Zdeněk Drahoš – vedoucí Centra kulturně-politických dějin 20. století Uměnovědného muzea MZM, zdrahos@mzm.cz, tel: 515 910 420
Mgr. Eva Pánková – PR, epankova@mzm.cz, 533 435 273, 606 738 098