Po devadesáti letech se v Rusku opět bojovalo

Region, Solněčnogorsk * Po devíti desítkách let na širých ruských pláních opět zněly výstřely a vojáci v uniformách zakoušeli bojové podmínky. Naštěstí jen při rekonstukci jedné z bitev první světové války. Padesát kilometrů od Moskvy v uniformách rakouské armády do bojů zasáhli i členové C a K kadetní hudby z Velkých Opatovic.
Jejich tradiční nástroje při tomto vystoupení ovšem nahradily pušky. „Účast nám nabídl kamarád Dan Urbánek z neziskovky Renata, která spolupracuje s naší Malohanáckou muzikou. Má kontakty na kluby vojenské historie a nadšence z celé Evropy, Rusko samozřejmě není výjimkou,“ uvedl Jiří Palán s tím, že do Ruska se nikomu na podobné rekonstrukce moc nechce. „Je to totiž časově i finančně náročné. My jsme se ale rozhodli, že tuto možnost si nenecháme ujít a šli jsme do toho. Navíc se nám podařilo získat nějaké prostředky i od sponzorů,“ dodal vedoucí C a K kadetní hudby.
Celý výjezd se vzhledem k vzdálenosti a proslulé „kvalitě“ ukrajinských a ruských silnic protáhl na osm dní. Samotná rekonstrukce se odehrála na bojišti v Solněčnogorsku a kromě domácích milovníků historie se jí účastnili i nadšenci z Ukrajiny, Polska, České republiky a dokonce i ze vzdáleného Skotska. „Opět se nám potvrdilo, že Rusko je země netušených možností. Jen kvůli bitvě vyrazila do terénu těžká technika a byla vytvořena nová parkoviště, tribuny a zázemí pro účastníky,“ doplnil Jiří Palán a na jeho slova navázal i další z účastníků v uniformě císařsko – královské armády. „Bitvu natáčela Ruská televize a tříminutová reportáž běžela v ten stejný den v hlavní zpravodajské relaci na prvním kanále,“ poznamenal Zbyněk Pavloň.
Ale hudebníci z C a K kadetní hudby v Rusku pouze nebojovali. V jejich programu se samozřejmě našel čas i na pobyt v ruské metropoli a prohlídku tradičních turistických lákadel – Rudého náměstí, Kremlu a Mauzolea V. I. Lenina. „Být v Moskvě a nejít se na tato místa podívat, to by ta naše návštěva nebyla kompletní. Moskva nám samozřejmě ale připravila daleko větší množství zážitků. My z řad starších účastníků, co si ještě ze školy pamatujeme alespoň základy ruštiny, jsme měli ve srovnání s těmi mladšími pobyt přeci jen ulehčen a pohled na naše mladší kolegy, jak si na papírky píší názvy stanic rozlehlého moskevského metra v azbuce, aby vůbec byli schopni se dopravit na ubytovnu, byl opravdu úsměvný,“ dává k dobru něco z moskevského pobytu Jiří Palán.
Říká se, že se vzrůstající vzdáleností směrem na východ narůstá i počet situací, které se mohou a v mnoha případech musí řešit úplatkem či jinou metodou z hlediska zákonů ne zrovna čistou. A toto rčení potvrzují i naší cestovatelé. „Na ruské hranici uniformovaní pánové čekali na úplatek tak dlouho, že jsme se rozhodli jim ho prostě nedat. Následovala s nadsázkou sborka a rozborka celého autobusu, pasažérů a zavazadel. Celé to trvalo čtyři hodiny a to nám ještě pár hodin zachránila naše skvělá bubenice a tlumočnice v jedné osobě,“ přiblížil přejezd hranic Zbyněk Pavloň.
Protože nevšedních zážitků není nikdy dost, hudebníci přechodně oblečeni do starých uniforem se i v roce příštím chystají vyrazit za bojovými zkušenostmi směr Rusko.