Paul van Dyk je Bono Vox taneční scény!

Paul van Dyk, hvězda červnové Citadely, je známý nejen ve světě taneční hudby ale i ve světě, který se snaží pomáhat lidem, ke kterým není štěstí nakloněno. Vše začalo ještě před pádem berlínské zdi, čili v době, kdy adolescent PvD dospíval na té „východní“ straně pod vládou diktatury, stejně jako my tehdy v Československu. Paulův silný altruismus a vlastní zkušenosti s totalitním režimem jej po pádu komunismu utvrdily v tom, že je zapotřebí aktivně se zapojit do projektů, které pomáhají lidem jak z jeho rodného města Berlín tak třeba z Indie nebo New Yorku. Se stoupající popularitou jeho jména se proto na konci 90. let rozhodl aktivně podporovat několik charitativních organizací, mezi nimiž je i německý Červený kříž, které se starají například o chudé indické děti.
V roce 2004 se jakožto jediný producent elektronické hudby připojil ke kampani Rock The vote, během které se společně s Bono Voxem, P Diddym, Black Eyed Peas a Georgem Clintonem snažili přesvědčit mladé Američany, aby přišli k volebním urnám. Dostal také čestnou medaili za spolupráci na programu, který měl za cíl pomoci chudým berlínským dětem.

Mezi legendární taneční kompilace se řadí také mixalbum s názvem The Politics of Dancing  z roku 2001, jehož hlavním cílem bylo prezentovat taneční hudbu jako univerzální jazyk napříč národy, díky němuž dokáží i odvěcí rivalové alespoň na chvíli zapomenout na své rozepře. Paul van Dyk toto mixalbum uvedl slovy:

„Palestinci tančí s Izraelci. Libanonci mávají s rukama nad hlavou na stejném tanečním parketě jako Izraelci – bez válek, bez násilí a s respektem jednoho vůči druhému.“

Toto album se okamžitě zapsalo do historie trancu, a proto není divu, že se v roce 2005 dočkalo dalšího pokračování, které mělo opět za cíl podporovat mírového ducha skrz taneční hudbu.Velmi zajímavě v této souvislosti mluví Paul van Dyk v roce 2006 také o taneční hudbě jako celku:

„Elektronická taneční hudba je politický a diplomatický nástroj, který je skutečně použitelný!“

PvD je pacifista, který se nebojí vyjádřit svůj názor před televizním či rádiovým publikem, ani před vyprodaným stadionem. Tvrdě dával najevo svůj nesouhlas s válkou v Iráku a Afghánistánu a v té době jsme ho mohli několikrát spatřit v tričku s tradičním hippie nápisem „Make peace, not war“.
Proč se ale vlastně Paul van Dyk zapojuje do politiky, když mu jde především o charitu? Vysvětlení přišlo v rámci rozhovoru, který nám Paul před několika týdny exkluzivně poskytl.

“Rád bych zdůraznil, že demokracie je nejlepší způsob vlády který existuje, ale vyžaduje zapojení nás všech jinak není stabilní. A proto se snažím pomáhat lidem kolem sebe - zapojuji se do charitativní činnosti. Jakmile chce ale člověk v tomto systému něco dokázat, musí automaticky začít jednat i s politiky. To oni tvoří zákony, které nám mohou být prospěšné, a proto je zapotřebí vyvinout na ně tlak.“

Být tváří charitativní organizace je pro mnoho celebrit spíše povinným doplňkem celkové vizáže, avšak Paul van Dyk je svou aktivitou a angažovaností na charitativních projektech světlou a ceněnou výjimkou. PvD je Bono Vox taneční scény.