Letovice * Před 80. lety 15. března 1939 začala německá okupace českých zemí a tím byla ohrožena samotná existence českého národa. Děsivé události se nevyhnuly ani našemu městu. Již 21. července 1939 si Oberlandrat ( německý okupační úřad) v Prostějově vyžádal seznamy veškerého židovského obyvatelstva v jednotlivých obcích tehdejšího okresu Boskovice. Kopie tohoto seznamu se zachovala v boskovické pobočce Státního okresního archivu Blansko. Podle tohoto seznamu žilo tehdy v Letovicích 18 osob židovského vyznání, ale někteří žili i jinde. Jaký byl jejich další osud?
Na samém počátku války, v září 1939, zorganizovali nacisté preventivní zastrašovací akci pod krycím názvem "Albrecht I.". Ta proběhla od časných ranních hodin 1. září 1939, kdy bylo v tehdejším okrese Boskovice zatčeno 18 osob, mezi nimi i letovický Žid Viktor Schwarz, majitel lihovaru. Zatčení však byli brzy propuštěni a Schwarz se vrátil domů. V noci na 21. září 1941 provedli členové odbojového hnutí v Letovicích pumový atentát na Lamplotův hotel na koupališti, kde bylo sídlo Hitlerjugend (tehdejší nacistické společenství německé mládeže). Následující den zatklo gestapo v Letovicích 11 osob, mezi nimi opět Viktora Schwarze. Po třech měsících byli Schwarz a většina zatčených propuštěni, avšak dva z uvězněných, mezi nimi Žid Rudolf Lustig z Letovic, byli popraveni v Kounicových kolejích v Brně. Perzekuce Židů však začala dostávat organizační podobu. V průběhu roku 1941 bylo 15 osob židovského původu z Letovic přestěhováno do židovské čtvrti v Boskovicích, kteří byli později transportováni do Terezína a následně do různých koncentračních táborů, převážně v okupovaném Polsku. Podle seznamu transportu Ac14/15. 3. 1942 v něm byli následující osoby z Letovic: Berisch Hugo ( *1863), Berischová Pavla (* 1870), Huberová Irma (* 1888), Jelínková Berta, Sára (* 1893), Jelínková Julie (* 1865), Kahnová Ida (* 1871), Lustigová Josefa, (*1878), Munk Otto (*1889), Munková Margareta (?), Munková Rosa (* 1891), Nettelová Fanny (*1873), Reichová Josefína (*1865), Schwarz Viktor (*1880), Ultmannová Sabina (* 1893), Veith Oskar(*1883).
Na letovickém pomníku Obětem 2. světové války u koupaliště jsou vytesána ještě další jména: Jellinek Oskar (* 1885), Josefa (*1878), Rudolf (*1882) a Otto (*1908) Lustigovi, Františka (*1897) a Gerda (*1924) Ultmannovy a jsou zde i jména Thomase (*1890), Hedviky (*1898) a jejich dcery Zuzany (*1923) Winterových. Celkem je na pomníku 18 jmen Židů, z čehož vyplývá, že některá jména nejsou uvedena a naopak chybí některá jména ze seznamu.
Dodnes není zcela přesně zjištěn osud rodiny Winterovy. Jednalo se o dvě rodiny bratrů téhož příjmení. Hlavou jedné byl Zdenko (*1888) a jeho manželka Stella (*1902) se dvěma malými dětmi - dcerou Veronikou Lucy (*1936) a synem Petrem Jiřím (*1937). Ke druhé patřili Thomas s manželkou Hedvikou a dcerou Zuzanou. Oba bratři byli synové Ludvíka Wintera (zemřel v roce 1918 v Letovicích), který se do Letovic s rodinou přistěhoval v roce 1900, aby se stal nájemcem zámeckého velkostatku v Letovicích. Oba bratři v tomto zaměstnání po otci pokračovali. Rodiny Winterovy se v průběhu války odstěhovaly z Letovic, aby se "ztratily" ve velkém městě. Zdenkova se odstěhovala do Brna a Thomasova do Prahy, avšak ani jedna neunikla tragickému osudu - všichni zahynuli v koncentračních táborech. Rodina Thomase Wintera je uvedena na pomníku, rodina bratra Zdeňka tam uvedena není. Jméno matky bratrů a manželky Ludvíka Kateřiny Winterové (*1866) je uvedeno v Pinkasově synagoze v Praze.
Represe postihly i členy rodin Munkových a Huberových, původem z Letovic. Patřil k nim Hynek Munk(*1894). Ten spolu s manželkou Helenou bydlel v Praze, odkud byli transportováni do Terezína. Zde se jim narodil syn Tomáš (25. 11. 1942). Všichni tři byli odvlečeni do Osvětimi, kde Helena a maličký Tomášek zahynuli. Otec Hynek přežil, vrátil se do vlasti a znovu se oženil. Z tohoto druhého manželství se narodil Jan Munk, pozdější ředitel Památníku Terezín.
Zvláštní tragický osud měl Viktor Schwarz, majitel lihovaru a letovický mecenáš. Dvakrát se mu podařilo vykoupit se z vězení za cenu ztráty majetku. Po třetím zatčení byl však zařazen do seznamu Ac a spolu s ostatními zahynul v neznámém koncentračním táboře.
Z letovických Židů se ještě zachránila Edita Huberová, nar. 1912 v Brně. Bydlela společně s matkou Irmou u příbuzných Munkových v Letovicích č. 150, kteří měli obchod textilem. Její otec padl v I. světové válce. Edita v Brně vystudovala lékařskou fakultu, provdala se za JUDr. Hanuše Mauthnera a v roce 1940 se z Letovic odstěhovali. Ale Terezínu ani ona, ani její manžel neunikli. MUDr. Edita Mauthnerová pracovala v Terezíně jako dětská lékařka. Dne 12. října 1944 byla zařazena do jednoho z posledních evakuačních transportů do koncentračního lágru Flossenburg, ale u Českých Budějovic se jí podařilo utéct a uprchnout do Prahy. Zde se skrývala až do konce války. V roce 1946 se provdala za MUDr. Kurta Kratku židovského původu, který emigroval v roce 1939 do Anglie a stal se lékařem britského královského letectva RAF v hodnosti podplukovníka. MUDr. Edita Kratková zemřela jako primářka dětského oddělení v pražském Motole 22. listopadu 1967. Její manžel se synem emigrovali do Dűsseldorfu.
Bilance holokaustu letovických Židů je děsivá: z celého společenství pouze dva přeživší. Svět nikdy nesmí zapomenout na válečné hrůzy II. světové války, na více než 72 milionů mrtvých a umučených, z toho 47 milionů civilistů, z nichž oběťmi nacistů bylo na 6 milionů občanů židovského původu ze všech evropských zemí. Jde o věčné memento.
Text: dle PhDr. Jaroslava Bránského Karel Synek, foto: Petr Švancara