Opatovské šmajd 12. února 2011

Jen tak něčeho se nezalekneme, ne? Jakmile jsme si přečetli dispozice dálkového turigtického pochodu Opatovké šmajd, bylo rozhodnuto. Původně jsme plánovali zdolat celou nejdelší trasu, tedy 100 kilometrů, ale naštěstí počasí rozhodlo za nás. Avizovaný mráz, vítr a sněhové přeháňky nás odradily od noční části, tak až v sobotu ráno dne 12. února 2011 jsme ve složení Pavel, Jirka, Martin, fenka křížence vlčáka Abby a sekyra vyrazili do Velkých Opatovic. Po přihlášení jsme byli informováni, že navzdory rozmarům počasí notná dávka turistů vyrazila i na noční část pochodu. Nu což, snaze překonat sama sebe se meze nekladou. Později jsme zjistili, že i kratší varianta byla pro nás až až ... Z Velkých Opatovic jsme v dobré náladě vyrazili směrem na Velkou Roudku, dál na Svárov, Chlum a dolů do Letovic. Porce kilometrů pravidelně kontrolovaná na GPS pěkně ubíhala a okolní zimní krajina nabízela nádherná panoramata. Podle předpovědi počasí komerčních televizních stanic mělo být zataženo s občasnými přeháňkami, ale opak byl pravdou - jak neobvyklé. Celou dobu nás doprovázela nádherně modrá obloha. V Letovicích na nádraží jsme absolvovali kontrolní bod, posvačili a pokračovali k přehradě Křetínka, kde jsme si vymysleli adrenalinovou vložku - zimní koupání. Ke slovu se dostala i pátá členka výpravy, ostře nabroušená sekyra. Jelikož několik dnů po sobě byly teploty hluboko pod bodem mrazu, samotné vysekání díry, dost velké na koupání dospělého člověka, bylo zajímavým fyzickým výkonem. Nakonec se zadařilo, a po očistné mrazivé koupeli a pár dokumentačních fotografiích jsme pokračovali dlouhým stoupáním přes Vranovou na Sulíkov a dále na Rozsíčku. Další kontrolní bod v Rozseči nad Kunštátem se blížil, a pomalu jsme začínali cítit, že dálkový pochod po asfaltovém povrchu není nic jednoduchého. Po výtečné gulášové polévce, pěnivém moku a kávě jsme se pokusili pokračovat stejným tempem směrem na Boskovice. Ovšem nohy pomalu začínaly protestovat a jako bychom už tušili, že do tmy dojít až do cíle/startu ve Velkých Opatovicích bude velký problém. Kunštát, Sebranice, Zlatá Studna. Nikdy jsme si nemysleli, že to od křižovatky na Svitávku do Boskovic může být tak daleko! Čím dál častěji jsme museli odpočívat unaveným nohám a rychlost pochodu klesla asi na polovinu počátečního tempa. Kolem Mladkova již začalo zapadat sluníčko a bylo rozhodnuto. Dle GPS jsme příchodem ke kruhové křižovatce u nemocnice měli za sebou 48,5 kilometrů, proto padlo finální rozhodnutí: 1,5 kilometru je to akorát do Hostince u Rudyho, dnes mají v nabídce medová žebírka a svijanské pivo!!! Hladoví, žízniví a unavení jsme se všichni shodli na tom, že do Velkých Opatovic to dojedeme až příště, jestli teda ještě nějaké příště bude. Konečně cíl! Bezvýznamný krok pro lidstvo, ale obrovský krok pro nás - poslední schod U Rudyho a jsme tam. I fenka Abby, která již také usínala za chůze, ocenila teplo útulné hospůdky a okamžitě pod stolem usnula. Nakonec jsme tedy ve zdraví celou akci přežili a můžeme se těšit na nějakou podobnou další. Turistice zdar!
Jiří Dvořáček