OK Racing s vytrvalci v Mostě

Boskovice / Most * CEC je zkrácený název pro podnik Czech Endurance Cup. Jedná se o jediný vytrvalostní závod silničních motocyklů v ČR. Náš jezdec Ondřej Korčák byl pozván na hostování na šesti hodinový maraton do Mostu. Klasický závod se jezdí na přibližně 25 minut což je asi 50 km podle okruhu. Tento vytrvalostní závod se startuje stylem Le Mans. To znamená jezdec po odstartování utíká přes šířku tratě k motorce, nasedne, nastartuje a vřítí se mezi 64 protivníků a hlava nehlava se dere dopředu. Poté musí vydržet bez pádu 2 kola, než se celý chumel roztrhá. Při každém tomto startu jsou pády a 2. kolo dokončí většinou o 5-10 jezdců míň než odstartuje. Potom jezdec s plnou nádrží musí vydržet co nejdéle na trati a jezdit časy o 1 až 1,5 sekundu pomaleji než v klasickém závodě. Zpomalení 1 sekundy je zapříčiněno častým předjížděním pomalejších jezdců. Jezdec musí vydržet na trati neuvěřitelných 55-70 minut, podle spotřeby paliva motorky. Dokud je v nádrži minimálně litr benzínu, musí kroužit v plném tempu, ať už má ojeté pneumatiky, poškozenou motorku, hodně havárií na trati nebo cítí absolutní vysílení. Velký důraz je kladen na fyzičku jezdce, bez ní je dobrý výsledek nedosažitelný.
Tento závod se termínově konal týden po Mistrovství ČR, kterého jsme se účastnili. Toto byla pro Ondřeje velká výhoda, protože měl okruh slušně najetý oproti mistráku. Do ranních tréninků nasadil jeté pneumatiky po závodech a i kvalifikaci odjel na jetých pneu a zajel TOP čas v našem týmu. Z 64 týmů jsme startovali ze 7. místa a ze 4 z šestistovek. Čas v kvalifikaci byl na jetých pneu o 1,5 sekund rychlejší než v závodě týden zpět. Prostě podmínky a trénink se hodně projevily.
Na start šel nejzkušenější z teamu, a tím byl Riči (Richard Sedlák z Prostějova). Bohužel Ríšovi se nepovedl tak fantastický start jako do zahřívacího kola a kvůli pádu dvou jezdců v prvním kole se propadl až na 25. místo celkově. Po Ríšovi šel na řadu Dav (David Píchal-Prostějov) a opět dohnal několik ztracených pozic a pomalu jsme se blížili k prvním 5-ti jezdcům. Nicméně ke konci hodiny šel na řadu náš Ondřej a již nastupoval na dohnané 15.místo. Po převzetí transpondéru ho čekalo přibližně 150 km tvrdé jízdy a sám nevěděl, zda takovou zátěž vydrží. Opravdu po přijetí do depa na vystřídání padl do křesla a ani helmu a rukavice nesundával. Největší sranda byla, když jsme mu oznámili, že za 2 hodiny ho čeká dalších 150 km. J
Na druhou jízdu již Ondřej nastupoval na celkové 6. pozici a v šestistovkách na 3. pozici. Nezbývalo, než do sebe nalít hektolitr ionťáku, naládovat do sebe 3 proteinové tyčinky a hurá na trať. Úkol byl jasný, udržet pozici a zbytečně neriskovat. Celých 150 km jsem viděl, jak mě kluci povzbuzují na cílovce a vůbec jim nedocházelo, jak mi dochází asi po 70 km síly. Představa, že jsem teprve v polovině, mi naháněla myšlenky, že to prostě nezvládnu. Když už jsem byl skoro rozhodnutý, tak mi na cílovce tým hlásil, že musím zrychlit, že nás dojíždí 4. v pořadí. V ten moment sem poslal směrem k boxům pár nepublikovatelných výrazů a tahal co to šlo. Ruce už sem moc necítil a nohy mi hodně ztvrdly. Když už jsem na cílovce viděl jen minutu do konce závodu, tak sem byl šťastný, že už to peklo skončí. Projel jsem šikanu po cílovce, dojel jsem pomalejšího jezdce a najednou jsem viděl, jak ho motorka nakopla a spadl mi přímo pod kola. Ani nevím, jak jsem mu vyhnul a jeho motorka mi trefila do zadního kola. Naštěstí jsem to ustál a jel k cíli. Po najetí do poslední rychlé levé zatáčky cca v rychlosti těsně pod 200 km/h jsem na výjezdu viděl v mé stopě hořící motorku. Tak jsem na poslední chvíli vyjel s motorkou z trati a letěl po trávě. Naštěstí jsem viděl červenou vlajku kvůli hořící motorce. Červená vlajka signalizuje ukončení závodu, a tím pádem platil můj poslední průjezd cílovou čárou na 3.tím místě v šestistovkách a 5.celkově z 64 týmů včetně strojů o litrovém obsahu motorů.
Po závodě jsem jen odevzdal motorku klukům, sedl jsem si před větrák a sledoval jejich radost ze 3.místa, ale v ten moment jsem byl hlavně rád, že jsme celí a vše dobře dopadlo…aspoň pro náš tým.
Tímto děkuju klukům z Prostějovského FREE-MOTA, že mě vzali na takto těžkou a krásnou zkoušku!!!