Boskovice * Včelařství v České republice rok od roku postupně upadá. Ti, kteří se o včely starají, stárnou a mladých lidí, kteří by se chopili řemesla, mnoho není. Jedním z mála je ovšem boskovický učitel Ing. David Marek. Ten se chopil svého snu a pustil se do školního včelstva, o které nebyl prakticky žádný zájem. A nyní zakládá kroužek pro malé včelaře.
Otázkou ovšem zůstává, jak se učitel informatiky dostane ke včelaření. „Ještě před třemi lety jsem pracoval v Praze ve velké mezinárodní počítačové společnosti jako marketingový analytik, jednou týdně chodil na večerní kurz malování a sem tam snil o tom, že budu jednou včelařit. Měl jsem totiž prima kolegu – včelaře. Vídali jsme se sice jen občas na obědě, ale i tak jeho vyprávění o včelách na mě udělalo velký dojem," vysvětluje Marek cestu, díky které se dostal ke včelaření. „Po přestěhování do Boskovic jsem ještě nějaký čas mohl pro tuto společnost pracovat v brněnské pobočce, ale vedení společnosti bylo v Praze. Tak jsme se po sedmi letech spolupráce rozloučili. Krátce nato jsem dostal nabídku stát se učitelem tady v Boskovicích na VOŠ a SŠ Boskovice. Protože jsem studoval systémové inženýrství na ČVUT a mám deset let praxe s počítači, stal jsem se loni v lednu učitelem informatiky. Kolega mi pak jednou řekl, že má škola včelín a že se o něj nezištně stará včelař, pan Dvořák z Vážan, manžel jedné z učitelek. A že je zrovna ve včelíně. Tak jsem všeho nechal a běžel tam," dodal.
„Na uvítanou jsem dostal hned pár žihadel. Můj zájem pan Dvořák samozřejmě uvítal. Vedení školy totiž zemědělské obory nerozvíjí a včelařský kroužek v minulosti taky přímo nepodporovalo. Nyní funguje zcela samostatně. Proto náklady na dojíždění a renovaci úlů hradil pan Dvořák ze svého. Ptáte se, proč to dělal? Protože školní sad bez včel, to je jako škola bez učitelů. Pan Dvořák totiž dobrovolně převzal starost o školní včely po včelaři, který na podzim předchozího roku vážně onemocněl a nemohl se dál o včely starat. Proto nebyly včely na zimu správně připravené a díky nemocem se jara dočkala sotva polovina včel. Po roce práce máme šest silných včelstev, některé dokonce ve čtyřech nástavkách. Tak se mi splnilo víc, než jsem si mohl přát. Mít nejen včely, ale hlavně výborného učitele," pokračuje Marek.
„Říká se, že ve srovnání se včelami jsme my lidé velmi líné a zahálčivé bytosti. Kdybychom dovedli alespoň z části žít tak obětavě a nesobecky jako včely, nemuseli bychom se bát ani o práci, ani o zítřek. Hodně ze života včel se dá použít například při výchově dětí. Třeba to, jak si pomáhají, jak spolupracují. Žádná soutěživost nebo konkurenceschopnost. Klidná, usilovná a cílevědomá činnost. Být blízko u někoho pracovitého, u něčeho, co má smysl. To člověka formuje. Dnes si jen málo lidí uvědomuje, že bez včel nebudeme mít co jíst. Albert Einstein kdysi řekl: „Pokud by zmizely na zemi včely, zbývají lidem jen čtyři roky života," zamýšlí se Marek, jemuž se kroužek zatím rozrůstá pozvolna. „V současné době máme pár nadšených studentů, ale k systematické práci v kroužku jsem se pro školní povinnosti ještě nedostal. Mimo jiné povinnosti totiž ještě studuji. Doplňuji si pedagogické vzdělání na Mendlově zemědělské a lesnické univerzitě. Právě minulý týden jsem tu objevil jednu zajímavou bakalářskou práci, kterou bych si rád co nejdříve zapůjčil. Autorka v ní zpracovala výukový program včelařského kroužku na jejich škole. Tak uvidím, co z toho budu moci použít," využívá Marek poznatků, kde se jen dá.
Nadále ovšem aktivně hledá další nadšence, kteří by se do včelařství zapojili. „Novými členy by se mohli stát samozřejmě žáci naší školy ze zemědělských oborů: Agropodnikání, Veterinářství a Zahradník. Proto ve spolupráci s panem Vegerbauerem, garantem zemědělských oborů na škole, a paní Ondruchovou, zástupkyní ředitele pro střední školu, připravujeme v příštím školním roce rozšířit nabídku vzdělávacích předmětů o volitelný předmět včelařství. Protože je ale kroužek samostatný a nezávislý na škole, mám v plánu oslovit i děti mimo hranice školy. V současné chvíli jsem například v jednání s boskovickým oddílem skautů. A každý, kdo četl knížky Jaroslava Foglara, ví, že: „Posláním skautingu je zlepšovat svět skrze jednotlivé lidi, kterým pomáhá vstoupit na cestu dobrovolného zájmu o vlastní rozvoj.“ Tak se to snad podaří a bude nás víc," věří slibné budoucnosti.
I směrem do budoucnosti má Marek jasno, kde bude čerpat informace pro další rozvoj kroužku. „Pro inspiraci bych rád někdy navštívil včelařské kroužky na Valašsku. Pod Javorníkem mají totiž včelařské kroužky velkou podporu místních včelařů, samotných obcí, Zlínského kraje a samozřejmě základních škol, při kterých kroužky vznikly. Děti se pravidelně zúčastňují různých soutěží jako Zlatá včela či pořádají různá setkání. Dokonce s dětmi začali včelařit i jejich rodiče – tatínci a dědové! Děti se tam totiž snaží zaujmout všestrannou činností. Většinou ale takové kroužky mají vybudované za finanční podpory škol a obcí velmi solidní zázemí a mohou tak snadno vyvíjet bohatou mimoškolní činnost. Mají k dispozici počítače, videomikroskopy, moderní pomůcky, kombinézy a ochranné pomůcky, knihovnu s atlasy a nejnovější přírodovědnou literaturou. O tom se nám v Boskovicích zatím ani nezdá. Máme tu „jen“ starý včelín. Ale každý rád vzpomíná na časy, když z ničeho začalo vznikat „něco“. A my jsme teď u toho a víme, že to má smysl. Jako když Rychlé šípy našli svou klubovnu. Mirku, Rychlonožko, Červenáčku, Jarko, Jindro… Kde jste děti?" zakončil Marek, kterého případní zájemci mohou kontaktovat na e-mailu
marek@vassboskovice.cz.