Neděle 15. dubna 2007

To není žádná závada, že nás dobrá nálada hned po ránu napadá. To počasí je toho vinou, že chmury nás tak lehce minou. Obloha jak vymetená a na konci štreky, zlatý mok a bílá pěna, propláchne nám krky. To je docela dobrá motivace, dát si řádně do těla a zaslouženě pak svěsit nohy na nějaké zahrádce.
S jarním optimismem se rozjíždíme na trať a zahříváme se výjezdem na Domanku. Rozdělujeme se na dvě grupy, přičemž pomalejší, turistickou třídu, nám obětavě zezadu jistí Kuba, který se chvílemi obětuje natolik, až se přímo ztrácí z dohledu. Nahoře za závorou se rozdělují i naše trasy a abychom dorovnali výkonnostní deficit, necháme jet skupinu „turist“ po méně náročné trase a sami se vrháme do terénu.
Po zelené značce se dostáváme až ke Kuničkám, kde přejíždíme silnici a pokračujeme na Žďár. Krátký sjezdík, ostrý výjezdík, průjezd kolem koupaliště a polňačkou do dědiny. Přejíždíme do sousedních Petrovic, kde se již napojujeme na žlutou značku a po trase maratónu blanenského Golema se dostáváme až k rozhledně Podvrší u Veselice. Zde nás svou přítomností překvapuje skupina „turist“ a někteří její členové nám již dokonce radostně mávají shora z ochozu. Předpokládali jsme, že tu budeme první my, ale v Kubovi asi bouchly saze a tak jsme se museli spokojit s druhým místem.
U rozhledny si dopřáváme krátkou siestu. Svačinka, doplnění tekutin, foto, převaz Hermidova palce, kterému téměř chybí špička, neboť majitel zmíněného prstu jej v nepozornosti pošimral roztočenou zadní kotoučovou brzdou a můžeme pokračovat dál.
Společně sjíždíme po modré značce k Obůrce a ještě před ní se ostrou levotočivou zatáčkou napojujeme na zelenou. Polní cestou se dostáváme na silnici a dále až k Novým Dvorům. Zelenou nespouštíme z očí až do doby, než se dostaneme k serpentinám, které se nebezpečně příkře klikatí do hlouby Pustého žlebu. Zde už soustřeďujeme pozornost raději na cestu před námi. Odvážnější jedinci se spouští dolů bez větších zábran, jiní mají co dělat, aby dole uvolnili ruce, v křeči svírající brzdové páky. A Čmaňovi na jeho gumách bez vzorku nezbývá než doufat, že to dobře dopadne. A taky jo. Jen dnes s námi asi vyjel nejen poprvé, ale možná i naposledy. Dole si vzrušeně vykládáme zážitky a Hynek, který jako jediný odvážně vyrazil bez ochranné přilby, se nám svěřuje se svou myšlenkou, že by nebylo špatné si ji pořídit. Dobrý nápad.
Před námi je několikakilometrový úsek, který se zatím pokaždé zvrhl ve stíhací závod a dnes tomu není jinak. Opět se rozdělujeme a velice rychle necháváme daleko za zády skupinu našich spolu-nespolujezdců, jejíž chvost svou spanilou jízdou zdobí náš vousáč Kuba Kubikula.
Uviset zběsilou jízdu zběsilého tahouna Honzy byla sice dřina, ale za to jsme se ocitli ve Sloupě co by dup. Abychom dali náskok zadní grupě, odchylujeme se od rozpisu a natahujeme trať na Němčice. Za lékárnou se napojujeme na zelenou, vyjíždíme nepěkný brd a ocitáme se na svážnici. Během chvilky se opět noříme do lesa a nabíráme směr Žďárná. Honza se nás rozhodl potahat po tamních lesních cestičkách, a tak asi v půli cesty sjíždíme ze zelené a znovu ztrácíme pracně nasbírané výškové metry. Projíždíme osvěžujícím brodem a po krátkém stoupáku se před námi objevuje táhlá polní cesta krajem lesa. Na ní jsme terčem slunečních paprsků, což není vůbec nepříjemné a ještě rádi si necháváme prohřívat naše kosti. Za chvíli se dostáváme na nám známou cestu a za ještě kratší chvíli už projíždíme kolem koupaliště, přes Němčice, po žluté do Valchova a přes zažité kořínky šupky hupky na zahrádku u Marka. Zde vyčkáváme příjezdu druhé poloviny. Ta přijíždí sice se zpožděním, ale za to již posilněna zlatým mokem, který si dopřála ve Sloupě, když čekala, až ze žlebu vypluje i její spanilý chvost.
S bikerským pozdravem Kassici