Myslivci začali přikrmovat polní zvěř

Boskovicko – V pondělí 3. listopadu slavili všichni milovníci lesa, přírody a zvěře svátek patrona myslivosti svatého Huberta. A jeho nejvěrnější stoupenci slavili zcela jistě prací. Neboť s příchodem podzimu nastává myslivcům čas, kdy začínají s přikrmováním zvěře. Zatím rozvážejí jádrové krmivo pro pernatou zvěř. Jakmile zmizí z polí úroda, přijde drobná polní zvěř bažanti, koroptve i zajíci o vydatnou obživu a pomalé přikrmování už je nutné. Zásoby krmiva pořizují myslivci především vlastní brigádnickou prací. Ty většinou na celé zimní období nestačí, proto myslivecká sdružení spoléhají na pomoc zemědělců nebo další krmivo dokupují. To se týká zvláště soli a krmení obohaceného o vitamíny. Patří sem i léčiva.
„V období dlouhotrvajících mrazů s vysokou sněhovou pokrývkou polní i lesní zvěř strádá a stahuje se blíž k lidským obydlím, kde hledá něco k snědku. Její přežití závisí od lidské pomoci. Zde se ukáže, zda jsou myslivci dobří hospodáři přírody. Zakládáme krmelce a pravidelně je doplňujeme plodinami jako je seno, jádrové krmení oves a ječmen, kukuřice. Zvěř si pochutná i na větvích vrby nebo ovocných stromů,“ objasňuje dlouholetý hospodář mysliveckého spolku Alois Ječmínek.
Stoupenci Hubertova cechu jsou většinou milovníci přírody a mysliveckých tradicí. Zimní období se pro ně stává nejen časem honů, ale především tvrdé práce. Každý víkend, mnohdy i v týdnu, obcházejí pěšky nebo na běžkách s batohem krmení na zádech svůj rajón.
Velkým problémem se stávají pro zvěř víkendové vycházky běžkařů a pejskařů, kteří vyrušují srnčí i zajíce u krmných zařízení. Bezhlavým útěkem si zraňují spárky a běhy a trpí pak zbytečným podchlazením, což se později projevuje menší odolností vůči nemocem a různým infekcím. V zimě se také víc stahují k silnicím, kde se používá sůl, a častěji doplácejí na střet s autem.
„Chtěl bych před nadcházející zimou apelovat na všechny milovníky přírody, aby se pohybovali po vyznačených cestách, nevyrušovali zvěř u krmelců a chovali se ohleduplně. Aby nepouštěli volně své psy v přírodě. Někteří z nich nechtějí pochopit, že zvěř je ve skutečném ohrožení, klidně vypustí psy a ještě natáčejí na kameru nebo fotí, jak jejich miláček nahání vyděšená zvířata,“ brání přírodu myslivec tělem i duší. (pos)