Modelové aktivity, diskusní strategie

„Nalaďovačky nejsou ztrátou času,“ usmívá se Mgr. Petr Novotný na jednadvacet učitelů a učitelek, jejichž ruce se proplétají vespolným pozdravem. Tváře se probírají, vize sobotního pospávání pozvolna mizí. „Žáci se po ránu cítí stejně, že?“
A přidává velmi „výživnou“ masážní „ledolamku“, při níž se rozjasňují oči i utrmáceným výletníkům. Končí květen a my jsme uprostřed druhé části druhého modulu dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, spolufinancovaného Evropskou unií a státním rozpočtem ČR. Opět na vlastní kůži zkoušíme další výukové postupy třífázového principu konstruktivistické metody.
Tentokrát si osvojujeme „Skládankovou metodu“. Promyšleně se tu kombinuje soustředěné individuální učení a pozorné naslouchání spolužákovi, přinášejícímu další část skládačky, s kladením otázek uvnitř skupin. Ztvárněným výstupem je plakát. Skupina tedy musí abstrahovat od nabytých podrobností, aby upoutala diváka jasnou myšlenkou.
Ať již jde o kreslení, pantomimu, nebo vlaštovky, učitelé jsou pobaveni v závěrech výukových činností stejně jako žáci ve třídě (a to prý učení bolí!). Závěrečná „galerie“ vystavených plakátů pokaždé překvapí mnohostí řešení zadaného úkolu.
Mgr. Jana Tošlová, druhá školitelka, nás uvedla skrz evokaci „pětilístkem“ do metody „Podvojného deníku“. V závěru debaty o něm použila princip „poslední slovo patří mně“. Účastník diskuse by měl nejen vědět co, ale také kdy smí říci, pochopili jsme.
Zobrazování pomocí Vennových diagramů nám připomnělo množinovou matematiku. My jsme je zde ale využili pro velmi různorodé oblasti, v nichž porovnáváme jedinečné rysy a vyhledáváme, co mají dva jevy společné.
Skupinky, které řešily praktická zadání, byly v průběhu semináře náhodně sestavované a obměňované. V různých výukových předmětech lze tímto způsobem vést žáky k osvojení spolupráce a lepšímu osobnímu porozumění.
Školitel nás provedl svou minilekcí o Kryštofu Kolumbovi až k odhalení některých „mýtů“. Jako naši žáci, i my jsme zakoušeli radost z překvapivých informací. V kritickém rozboru jednotlivých kroků vyšlo najevo, že někteří kolegové obdobné postupy účinně uplatňují. Předávání zkušeností nás vždy obohacuje.
„Diskusní pavučinou“ v závěru setkání tříbili oba lektoři dovednosti skupin: vybrat palčivý problém k zamyšlení; najít argumenty pro a proti; vyčlenit mluvčího; vést kultivovaný spor s protivníkem; obhájit stanovisko skupiny; přijmout kompromis jako řešení.
„Co si nevyzkouším na sobě, jakoby ani neexistovalo,“ platí o nových výukových postupech v budovaném partnerství učitel-žák stejnou měrou pro obě strany.
„Zadání domácího úkolu je tedy zřejmé, že,“ loučí se s námi lišácky školitelé a dodávají: „Promyslet – vyzkoušet - přehodnotit a příště zde společně probrat.“

PhDr. Jitka Kiseljovová, učitelka ZŠ Boskovice