Mlynár předával zkušenosti

Boskovice * Boskovické aikidisty jen chvíli po návštěvě Ondřeje Maliny proškolil i jeho slovenský kolega Martin Mlynár. Šéf slovenského aikida přijel předat zdejším studentům svoje nové poznatky.
Vzhledem k tomu, že Mlynár zavítá do Letovic celkem často, může porovnávat, jaké dělají zdejší studenti pokroky. „Hodně spolupracujeme s českou federací. Lidi, kteří sem chodí, tak jdou v nějaké linii, kterou máme i na Slovensku. Jedná se o lidi, kteří chodí na semináře, tak je ten pokrok určitě vidět," hodnotí Mlynár, který se snaží naučit své svěřence znovu nějaké novinky. „Je velmi těžké učit některé novinky. Samozřejmě vždy se některé vychytávky za hodinu, dvě najdou. Jedná se ale hlavně o vylepšení a vypilování základních technik, aby se daly využívat bez použití síly. Já cvičím sedmnáct let a na některé věci a zásadní principy jsem přišel až po deseti letech. Aikido určitě není běh na krátkou trať," pokračuje Mlynár.
„Pan Mlynár je společně s panem Malinou to nejlepší, co můžeme do Boskovic dostat. Pro náš oddíl je jeho učení praktické, neskutečně funkční a pro ty, co si myslí, že aikido je balet, tak tohle je jasný důkaz opaku. Z aikida se dá vždy přejít na nejtvrdší způsob boje. Je to obranná technika, ale závěr může být velice destrukční," přidává se i boskovický vedoucí Karel Trefný.
„Není to o tom, že bychom se tu kamarádsky poplácávali, kam pujdeme na pivo. Je to tvrdej trénink, padá se. Kdo měl problémy v tělocviku, tak tady to rozhýbá. Kdo neuměl spadnout, tak tu dnes lítá a nemá problémy. Já sám mám dvakrát venku plotýnky a kdybych necvičil, tak věřím, že bych na tom byl hůř, než když vlastně dělám to, co je plotýnkářům zakázané," pokračoval Trefný.
Mlynár také vzkázal pár slov těm, kteří přemýšlejí o tom, že by se do aikida přidali také. „Aikido je jistým způsobem cesta. Tak jako ve východních filosofiích se povídá, že není důležitý cíl, ale cesta, tak to je právě ten princip. Je to na celý život. Není to otázka jako některých sportů, kdy jsou ti chlapy po čtyřech, pěti letech rozbití. Já nyní chodím do Japonska, tak vidím, že v produktivním věku jsou lidé maximálně vytížení, ale začínají si plnit svoje dětské sny, když začínají s akidem. Vytvoří si ten čas, aby mohli cvičit," láká možné adepty s tím, že na pozadí porovnal situaci u nás a v Japonsku. „Zájem je procentuálně k populaci stejný jako tady nebo v Evropě. Samozřejmě extrémní je to ve Francii, kde jsou bojové sporty hodně populární. Je ale mylná představa, že každý Japonec cvičí nějaké bojové umění. Rozdíl je samozřejmě v mentalitě, která je odlišná od Evropy," zakončil. „Tak jak se vyvíjí člověk, tak se vyvíjí i aikido. Sice se vlastně dělá pořád to stejné, ale vždy je to jiné. Ueshiba přirovnává aikido k vesmíru, který se také neustále vyvíjí," doplnil jej Trefný.