Lidé dnes na čtení nemají čas

Autor článku: Petra Koutná, pro číslo 13/2009, vloženo dne 23.06.2009

[Stálý odkaz na článek]

Historik, spisovatel a překladatel Jaroslav Bránský si myslí, že současná generace nemá čas bádat nad obsahem knihy.
Jaroslava Bránského zná většina lidí jako renesančního člověka, kterému není cizí věda, umění, historie ani jazyky, a který má i ve svých jednaosmdesáti letech stále nové náměty na zajímavé knihy. Svojí spisovatelskou činností přispívá ke kulturnímu a historickému povědomí čtenářů nejen po celé republice, ale například i v dalekém Izraeli. Vždyť právě jeho židovské publikace unikátně zmapovaly historii židovské komunity v Boskovicích. Ve svých knihách se ale nevěnuje pouze historii. Při příležitosti vydání knihy Meandry paměti, která je jistou encyklopedií výtvarníků, přijal pozvání k rozhovoru, ve kterém popsal svůj vztah k výtvarnému umění i k židovské komunitě.


Proč a kdy jste se rozhodl napsat knihu Meandry paměti?
Panu Friedlovi, vydavateli RegionPressu, jsem nabídl, že bych připravil seriál o výstavách a výtvarnících, se kterými jsem se seznámil a které jsem vystavoval. S touto činností jsem víceméně přestal, jen příležitostně ještě zahajuji nějaké výstavy. Proto jsem chtěl uzavřít jednu kapitolu svého života. Říkal jsem si, že vyčistím „šuple“, kde byly materiály o výtvarnících.

Jaký máte vztah k výtvarnému umění?
O svém vztahu k výtvarnému umění píšu ve své knize. Velmi brzy jsem poznal, že nemám talent na to, abych byl výtvarníkem. Ale výtvarné umění mě vždy zajímalo, takže jsem se ho zmocnil alespoň v oblasti teoretické.

V knize vzpomínáte na výtvarníky, které jste poznal za téměř třicet let. Bylo těžké dát dohromady informace z tak rozsáhlého časového období?
Nebýt toho, že jsem byl v této věci dost puntičkář, bývalo by to bylo nemožné. Každý z výtvarníků, kterého jsem poznal, má u mě velkou obálku. Do té jsem ukládal všechno, co jsem s tím výtvarníkem zažil, korespondenci nebo pozvánky na různé výstavy. Kromě toho mně v hlavě utkvěly některé výjimečné události. Třeba jak jsem byl u Jaroslava Dvořáčka na slavnostním obědě a předložili mně pstruhy, já jsem týden předtím byl ve Svitavách na vytahování kosti z makrely.

Knihu doplňuje obrazová příloha. Jak jste dával dohromady tyto grafické prvky?
Černobílé fotografie, které v knize jsou, dělal většinou můj syn nebo já. Většina reprodukcí jsou moje věci, třeba novoročenky, ex libris i drobná grafika. Například ilustrace na vazbě knihy, to je novoročenka, kterou mi poslal Ota Janeček. Líbila se mi, tak jsem ji použil. Jiné ilustrace jsou fotografiemi uměleckých děl, některé byly převzaty z monografií.

Jak dlouho jste na knize pracoval?
Na seriálu jsem začal pracovat v roce 2005. V červnu 2006 začal vycházet v týdeníku RegionPress a v té době jsem měl už část hotovou a postupně jsem dopisoval jednotlivá pokračování. Na seriálu se mi pracovalo lépe než na nějaké jednotné monografii. To je vždycky obtížnější, protože když dneska napíšu část dlouhého textu a musím od práce odejít, pak musím přemýšlet nad pokračováním. Kdežto u knihy, která má slovníkový charakter, je ta výhoda, že mohu dokončit menší ucelenou kapitolku a kdykoli později pokračovat s novou kapitolkou.

Kniha je další z vašich mnoha publikací. Vzpomínáte ještě na svoji první publikaci?
Publikovat jsem začal na vysoké škole. Tam jsme měli seminář z českého jazyka a dostali jsme za úkol napsat fejeton. Já jsem napsal fejeton o tom, jak stojí fronty lidí před knihkupectvím, když vycházejí knižní novinky. Profesor to poslal do redakce Knižních novinek a zanedlouho můj fejeton vyšel. A kdybyste se mě zeptala, kolik jsem napsal knížek, tak nevím, budu to muset spočítat.

Jedním z hlavních témat vašich knih je židovská historie. Jaký máte vztah k židovské komunitě?
Vyrůstal jsem v boskovické židovské čtvrtia považoval jsem za svoji povinnost napsat o komunitě, která tam byla a která představovala úžasnou kulturní hodnotu. Když zanikla, chtěl jsem alespoň literárně zachytit její historii. Myslím, že to se může podařit jenom tomu, kdo prožil onu zvláštní atmosféru soužití se židovskou komunitou.

Jak vzpomínáte na své dětství v židovské čtvrti?
Bylo to dětství, které je ve vzpomínkách daleko krásnější, než bylo ve skutečnosti. Bydleli jsme stísněně, neměli jsme koupelnu, o splachovacím záchodě nemluvě. Dokonce v naší ulici nebyl ani vodovod. Když jsem povyrostl, chodil jsem i já se dvěma kbelíky k Vážné studni a nosil jsem vodu do domácnosti. Žili jsme „v židech“ jako malá vesnice všichni pohromadě. Odpoledne po práci si lidé posedali před domy, přišli tam i Židé, a společně se besedovalo, někdy i zpívalo. Z té doby jsem měl spoustu přátel, bohužel ti přátelé židovští téměř bez výjimky zemřeli v koncentračních táborech.

Znáte se s nějakým původním boskovickým Židem?
Hledal jsem boskovické rodáky, kde jsou po světě, našel jsem v Jižní Americe ing. Drexlera, potomka vinárníka ze Zborovské ulice. Píšu si emaily s paní Morris-Reichovou, která bohužel zapomněla češtinu, přestože zde patnáct let žila a chodila do české školy. Žije v Izraeli, občas přijede na návštěvu do Boskovic.

Proslavil jste se nejen jako spisovatel, ale i překladatel. Z jakých jazyků dokážete překládat?
Zvládnu přeložit texty z latiny, řečtiny, němčiny a francouzštiny. Většinou překládám z němčiny a francouzštiny.

Než jste odešel do penze, učil jste na boskovickém gymnáziu. Jak vzpomínáte na své působení před tabulí?
Dodržuje se tradice, že jsem byl přísný, ale nikdo ze studentů, které jsem učil, si nestěžuje, že jsem neměl snahu naučit děti předepsanému učivu a dát jim i něco navíc. Někdy to šlo bez represe, ale když žactvo nepřineslo úlohu, nebo když jsem v jedné hodině dal všem žákům pětku, tak to svědčí o tom, že se na tu hodinu nepřipravili. Jedna moje studentka, docentka na slavistice, mě představovala svým kolegům na univerzitě a říkala: „Tohle je můj bývalý latinář a dodnes, když se mi zdá o hodině latiny na boskovickém gymnáziu, tak se probouzím zpocená strachem.“

Jaké předměty jste učil?
Začal jsem jako historik, i když jsem neměl aprobaci pro historii, ale na gymnáziu v Boskovicích nebyl v době mého příchodu jiný dějepisec než ředitel, který tento úkol svěřil mně, protože mě kdysi učil na gymnáziu a znal můj zájem o historii. Kromě toho jsem učil dějiny filozofie a občanskou nauku, na které jsem měl aprobaci. Latina se neučila, bylo pouze jedno oddělení nepovinné latiny. Když jsem pak vystudoval ještě češtinu, obnovili výuku latiny. Proto jsem učil češtinu i latinu. Byl jsem všestranně použitelný tvor, protože jsem učil němčinu, francouzštinu, matematiku, dokonce i hudební a výtvarnou výchovu. Učil jsem až do sedmdesáti let, kdy jsem příležitostně vypomáhal na gymnáziu a jiných středních školách v Boskovicích.

Většina lidí se do penze těší s vidinou zaslouženého odpočinku, vy však stále překládáte nebo připravujete nové knihy. Jak vlastně odpočíváte?
Odpočívám především u televize, to vypnu myšlení a jenom se koukám. Relaxuji také na zahrádce, kde pomáhám manželce s pěstováním květin. Protože bydlíme v rodinném domku, musel jsem se naučit základy kutilství, i když na to už dnes nemám tolik síly jako dřív.

Berete svoji spisovatelskou a překladatelskou činnost jako práci nebo jako koníček?
Kdybych to bral jako práci, chtěl bych za ni mzdu. Ale já to beru jako koníček, knihy mi vycházejí i proto, že za to nic nechci, jenom těch čtyřicet, padesát exemplářů, půlku rozdám, půlku prodám, takže mám peníze třeba na korespondenci se zahraničními přáteli.

Máte nějaké jiné koníčky?
Mým dalším velkým koníčkem je především hudba. Jeden čas se věnuji výtvarnému umění, jindy zase hudbě, nebo překladatelství. Jsem také sběratelem drobné grafiky a dodnes vášnivě rád hraju šachy.

Jaký mají podle vás lidé v jednadvacátém století vztah ke knížce? Dokážou uznat skvělou autorskou práci?
Obávám se, že ne. Dnes lidé na čtení nemají čas. Mladá generace spíš jde po tom, aby něco vydělala, pořizují si drahé elektronické přístroje, které kdysi nebyly, a jen skutečně málo lidí si sedne ke knížce, přemýšlí nad ní, čte jí s pocitem určitého myšlenkového bádání, co ten autor vlastně vypovídá, co si z té knížky má čtenář odnést. Přesto si myslím, že dobrá kniha nezanikne, protože má své nezastupitelné místo v životě každého kulturního člověka.


Podobné články:
Bestiář další prací Jaroslava Bránského - ze dne 14.02.2012 (1)
Návštěva z Regensburgu - ze dne 19.08.2009 (1)
Jaroslav Bránský představil novou knihu - ze dne 30.04.2009 (1)
Pozvánka do Galerie - ze dne 02.04.2009 (1)
Jaroslav Bránský oslavil 30. března osmdesáté narozeniny - ze dne 06.04.2008 (1)
Čtyři z Boskovic k osmdesátinám - ze dne 17.03.2008 (1)
Slavné vily má i náš region, píše se o nich v knize - ze dne 20.02.2008 (1)

Všechny články z tohoto čísla (13/2009):

Rubrika: Zpravodajství
(nejen) Jazzový dýchánek ve Velkých Opatovicích poctila návštěvou i automobilová babička
Aktuální provozní doba lázní Boskovice od 22.6. do 28. 6. 2009
Aktuální provozní doba lázní Boskovice od 29.6. do 5. 7. 2009
Aktuální zubní pohotovost - ČERVENEC 2009
Držitelkou Ceny Homo auxiliaris se stala Hana Natidzeová
Festival Boskovice 2009 čekají novinky
Handicapovaní sportovali
Koncert mezi stalagmity
Kořenec tonul v hanáckém folklóru
Kovbojové házeli podkovou pro štěstí
Letní elektrochemická škola
Letní prázdniny ve znamení táborů
Letní výstava v TIC Veselice
Léto v režii Kulturního zařízení města Boskovice
Loučení se šperky nejstaršího umění
Na zámku nabízeli sběratelé kuriozity
Novinky v Boskovicích
Novinky z Borotína
Novinky z Moravského krasu
Novinky z obce Suchý
Novinky z Olešnice
Novinky z Petrovic
Pivovar Černá Hora zaznamenal v Číně se svými produkty úspěch
Podnikatelský areál ve Veselici se vylepšuje
Pohádkové příběhy oživily loutky a potěšily malé diváky
Poslední možnost přihlásit se na vysokou školu
Pozvání na meditace v jeskyni
PRESTIŽNÍ CENA REVOLVER REVUE PRO ČESTMÍRA HUŇÁTA
Provozovatelé koupališť s otevřením čekají na oteplení
Studenti skládali státní zkoušky
ÚPéčko v novém kabátě
V Isarnu opět ožil středověk
Vesnice roku 2009

Rubrika: Kultura
"DÁMY mají přednost"

Rubrika: Sport
Boskovice zachráněny, Rájec končí
Boskovickým střelců se letos daří
Druhá liga opět v Blansku
Exhibice skončila nerozhodně
Hrdinové Českého poháru závodu na horských kolech v Okrouhlé
Hrdinové Českého poháru závodu na horských kolech v Okrouhlé
Paděra si exhibici užil
Překvapení se nekonalo
Šprtec
Výsledky fotbalových soutěží OFS Blansko – 15. kolo, 13. – 14. 6. 2009
Výsledky fotbalových soutěží OFS Blansko – 16. kolo, 20. – 21. 6. 2009
Záleský chce zastavit pád
Závody horských kol tentokrát v obcích Suchý-Velenov

Rubrika: Představujeme
Lidé dnes na čtení nemají čas

Rubrika: Černá kronika
Policie INFORMUJE
Starší žena v Boskovicích přišla o víc jak sto tisíc
Střípky ze SVODKY MP Boskovice

Rubrika: Napsali nám
BIKEŘI NA SUCHÉM
Boskovický příběh aneb Jak Matěj ke štěstí přišel
Boskovičtí Mladí zahrádkáři opět úspěšní
Boskovičtí zahrádkáři vystoupili na Praděd
Dance OPEN 2009
Dětský jarní ples
Divadlo NABOSO vyhrálo festival Na prknech ve Veverské Bítýšce
Farní den ve Vískách
Mezilidské vztahy
Pasování na čtenáře v ZŠ Svitávka
Poděkování
SETKÁNÍ PĚVECKÝCH SBORŮ V BOSKOVICÍCH
Supermlád