Letovická škola díky truhlářům opět zabodovala

Letovice * Letovičtí truhláři opět zabodovali. Studenti Masarykovy školy práce opět dokázali, že co se týče zručnosti i získaných vědomostí, patří k nejlepším nejenom v kraji, ale v celé republice. Chcete důkazy? Tady jsou. Student třetího ročníku Zdeněk Sedlák skončil druhý v soutěži truhlář Jihomoravského kraje, ale vlastně vyhrál, neboť vítěz zastupoval českou školu. A dvojice druháků Petr Kopecký, David Hader obsadila druhé místo v regionálním kole soutěže učňů stavebních oborů, která se uskutečnila před pár dny v Olomouci. „V loňském roce naši studenti nakonec tuto soutěž vyhráli,“ podtrhl úspěchy Josef Šafránek, zástupce pro praktickou výuku.
O první úspěch se postaral Zdeněk Sedlák v Moravském Krumlově. Zabodoval jak v teoretické části, tak i praktické zkoušce. „Test obsahoval vše, o čem se učíme ve škole. Nebyl zase tak těžký, i když i zde se daly udělat chyby,“ poznamenal úspěšný mladý truhlář, který se zhostil i úkolu zhotovit přepravku na příbory na výbornou. „Bylo to celkem náročné, časový limit pět hodin byl hodně naknop. Ale zvládl jsem to. Nejdůležitější bylo správně udělat všechny spoje, to asi bylo nejtěžší,“ přiznal Sedlák s tím, že na začátku se přeci jen objevila nervozita. „Hlavně z časové tísně. Jenže když se člověk pořádně soustředí na to, co má udělat, tak to pak jde od ruky,“ dodal mladík z Horního Poříčí, který v oboru truhlář kráčí ve stopách svého otce. „Taťka je truhlářem, takže jsem zálibu ve dřevu zdědil po něm.“
O nervozitě by mohli vyprávět také další dva zástupci Masarykovy školy práce. V Olomouci zhotovovali dřevěný okrasný květináč. Už jen samotný výkres dával tušit, že nepůjde o jednoduchou záležitost. „Taky když jsme to viděli poprvé, polilo nás horko. Abych řekl pravdu, zalekli jsme se zadání. A když jsme byli první den ve skluzu, znervózněli jsme. Nevíte, jestli výrobek zvládnete udělat do požadovaných jedenácti hodin,“ řekl Petr Kopecký, který však na zhotovení květináče nebyl sám. „Byli jsme dva a to je výhoda. Mohli jsme si rozdělit práci. Jde o to, aby jeden nestál a nekoukal a ten druhý makal. Musí prostě spolupracovat oba,“ doplnil ho spolupracovník David Hader.
Klukům se příliš nepovedl teoretický test, přitom dobře věděli, že až obdrží výkres výrobku, nastanou další těžké chvilky. „Připravoval jsem je na to, že výkresy jsou malované v měřítku jedna ku jedné, některé od stejného architekta jsem jim ukazoval. Tušili, co je bude čekat, přesto když výkres viděli poprvé, tak byli překvapení,“ prozradil jejich učitel Libor Špidlík, který ale podobnou reakci očekával. „Nicméně jsem jim říkal, aby se radši na zadání dívali o pět, deset minut déle, než aby něco špatně zařezali, nebo zakrátili.“
Toho se Letovičtí zástupci drželi. „Možná jsme byli pomalejší a byli ve skluzu, ale nervozitu jsme naštěstí překonali. Potom jsme se ale začali pořádně soustředit a stres postupně opadával. Nakonec jsme druhý den časovou ztrátu zlikvidovali, dokonce jsme si mohli s výrobkem pořádně pohrát. Povedl se nám, byli jsme šťastní, že jsme to nakonec zvládli,“ řekl za oba soutěžící Petr Kopecký.
„Zasloužili si to. Dali do zhotovení výrobku vše. A opravdu bylo vidět, že ke konci soutěže už byli v takové pohodě, že když vše dodělávali, tak si s květináčem pořádně vyhrávali. Aby povrch, obroušení bylo pěkné jak se říká na omak,“ potvrdil Libor Špidlík.
Jenže kvůli nepovedenému testu nikdo nepočítal s umístěním na bedně. „Při vyhodnocování se šlo od posledního místa, a jména kluků pořád nepadala. Když už zbyla jen místa vítězů, byli kluci hodně překvapení. Ale šťastní, opravdu si to zasloužili,“ dodal Špidlík.
„Věříme, že zkušenosti ze soutěže se nám v budoucnu budou ještě hodit,“ shodli se Petr Kopecký z Litomyšle a David Hader z Jaroměřic.