JÁ VIKTORKA …. . . aneb z deníku lamičky 1. díl

HodinaH – těsně před půlnocí , sobota 13.9.
NAROZENÍ

„Mmm!“ (normálně by tomělo znít jak vysoký tón harfy, ale protože jsem mrňousek, zní to hódně rozvrzaně).
„Mmm!“ „Takjsem tady!“
No nejdřív to nebylonic moc. Z toho teplička a pohodlí najednou vypadnout do tak tvrdéreality. Ještě že tam bylo to seno. A navíc bylo docela chladno. Nebýt toho příjemného teplého funění nademnou, snažila bych se rychle dostat zpátky !
Takže už jsem tady. Jakse tak rozhlížím, vidím nad sebou něco huňatého, to bude asi máma lama a jetady ještě někdo. Ten někdo je hodně podobný, ale po celém těle má nějaké bílépuntíky. Snad není nemocný, aby mě nenakazil. Ale ne, to je jen teta danielka (mladá samička daňka), která tu bydlís mámou.
A ještě tu je někdos námi! Ale fuj, ten je ošklivý! Celý holý, bez srsti, jen někde nahoře má přerostlou hřívu. Ale zasemoc hezky umí hladit a tichounce na mě „vrní“. Nerozumím zatím totiž cizímjazykům a on neumí řeč mojí mámy lamy.
Patnáct minut po porodu Viktorky odchází z Vendulkyplacenta - krásně celá, neporušená.Viktorka stále leží na místě, nezvedá se. Oči má otevřené, srst mokrou-ulepenoukudrnatou. Při porodu se přetrhla pupeční šňůra. Kousek z ní má omotanýkolem krku a čumáčku. Kontroluji a dezinfikuji pupík. Stále tichounce vrní -oproti mámě hodně rozvrzaně. Máma odpovídá a stále o Viktorku jeví zájem,očichává ji. Po chvilce se Viktorka vratce staví na nohy. Sací reflex zkouší namůj ukazováček, i ten je moc veliký, a já zjišťuji, že už má pěkně prořízléspodní zoubky. Vendulce se ale zatím mlezivo nespustilo, musíme počkat.

4hodiny ráno, dne 14.9.
Nožičky mě ještě mocneposlouchají a jsem každou chvíli unavená a musím si lehnout. Máma, už vím, žese jmenuje Vendulka, je stále u mě, očichává mě, povídá si se mnou a dává na měpozor. Sice už jsem se narodila se spodními zoubky, ale prozatím bych si dalaněco miminkovského, třeba mámino mlíčko, ale zatím nám to nějak moc nejde.Ještě nevím jak si správně stoupnout a jak to z tý mámy vydolovat. Ahlavně odkud to z ní vlastně teče!
Po čtyřech hodinách se Vendulce začíná spouštět mlezivo, ale jakoprvnička ještě neumí napoprvé zaujmout správnou polohu a Viktorka zkouší sát zevšech částí mámy na které narazí, ale to správné místo zatím ne a ne najít.Zkouším přidržet jak mámu, tak pod ní i Viktorku, ale zatím bezúspěšně. Máma jena vemínko citlivá, nechce si na něho nechat sáhnout a lamátko zase nešikovné.Ještě máme čas, necháme to na přírodě.

8hodin ráno
No konečně jsem senapila! Ta máma je ale dobrá! A už jsem úplně oschla, to byste koukali jaký mámkrásný huňatý kožíšek. No a protože jsem malé lamí miminko, tak teď musím hodněpít a spát.
Konečně Viktorka pije sama amáma krásně drží. Z nevzhledného mokrého klubka nožiček se po oschnutístává hezká lamí holčička. Volám veterináře, aby přijel zkontrolovatneporušenost placenty a přivezl první vitamíny pro Viktorku.

12hodin
Co se to děje? Tady jeale lidí! To už jsem mezitím zjistila, že ten další holý tvor je člověk. No a ten člověk, který se mnou byl hned odzačátku, to je vlastně naše chovatelka a jmenuje se Yvka. A máma se jí vůbec nebojí a nechává ji, aby jitaky hladila a vůbec s ní dělala samé podivné věci.
Ale teď tady jsou ještědalší úplně cizí lidé a naštěstí na mě jenom koukají přes hrazení boxu a oněčem se radí s mojí chovatelkou.
A teď mi Yvka stříklado tlamičky něco docela odporného, ale u toho mě tak hezky hladí a konejší, žetoho zkusím trochu spolknout.
Placenta je neporušena, prohlídka veterinárního lékaře to potvrzujea Viktorce podávám injekční stříkačkou do tlamičky vitamín E a selen. Moc jí tonechutná, trochu bryndá, ale většinu spolkla. Máma na mě kouká nedůvěřivě - taby si to tak hezky a skoro bez odporu nevzala.
Jakmile ti cizí lidéodjeli, vzala Yvka moji mámu na vazák a otevřela dveře našeho boxu. Mámas ní hned někam vyrazila a v patách měla tetu danielku. Co mámdělat, mám jít za nimi?!?
Zatím co tu tak stojíma rozmýšlím se, Yvka už je zpátky, bere mě do náruče a někam mě nese. A už vidím mámu! Kde to jsme? Tady je toveliké a nekonečné! A celé zelené a nahoře modré!
Je příjemný teplý den a tak půjde Viktorka poprvé ven. Máma jdeochotně z boxu, danielka nerozlučně za ní, jen Viktorka váhá. Je to pro niněco nového. Než se rozmyslí, vracím se pro ni a v náručí ji odnesu zamámou. Ta už je z nepřítomnosti mláděte nervózní. Hned si ho očichá a jespokojená. Viktorka hlavně polehává a Vendulka se v klidu pase.

Yvona Okáčová
Farma U Lamáka
www.farmaulamaka.webnode.cz