I příroda má své zástupce

Boj mezi přírodou a člověkem se rozhořel vlastně již při prvních krůčcích našich předků na této planetě. Jak se však lidské plemeno postupně rozvíjelo, příroda musela chtíc nechtíc ustoupit. Obě strany jsou však na sobě závislé. Pravda, my na přírodě podstatně víc. Až příliš často se na to ale zapomíná.
V dnešní době, kdy zplodiny nemilosrdně likvidují naše ovzduší, ropa vytékající z havarovaných tankerů zabíjí drahocennou krásu oceánů a lesy musí čím dál tím více ustupovat zhýčkanosti a zvyšujícím se potřebám člověka, se najdou i tací, kteří zahodí svůj osobní prospěch a bez servítek se postaví na stranu přírody.
Boj mezi přírodou a člověkem se v posledních týdnech rozhořel i v Boskovicích. Bohudík, pro někoho možná bohužel, se i zde najde spousta lidí, kteří nechtějí jen tak přijít o milovaný les.
Plán na rozšíření zábavního parku v Doubravách je sice zajímavý a městu by jistě přivedl o několik stovek návštěvníků ročně navíc. Přesto je možná ztráta drahocenného místa, které mnoha lidem z okolí přirostlo již v dětských letech k srdci, moc velkým rizikem. Jelikož nikdo není schopen zodpovědět otázku, co se bude s pozemky dít, až návštěvníky dinosauři omrzí, je zřejmě něco špatně.
Pokud se realizátoři projektu snažili při debatě v zámeckém skleníku nespokojenou část občanů přesvědčit, že přírodě stavbou Ztraceného parku nebude nijak ublíženo a ztráta možnosti navštívit les jen tak, když se člověk vydá na procházku nebo na houby, není takovou komplikací, zle pochodili.
Dovolím si říci, že takřka celé Boskovice nyní netrpělivě vzhlížejí k prosincovému zasedání zastupitelstva. Změní se postoj jednotlivých stran nebo se nakonec vše rozhodne bez občanů? Nebo se snad mezitím postaví většina města na stranu realizace Ztraceného světa? Kdo ví.

Lukáš Lorenc