Harmonikáři se už podesáté setkali v olešnickém kulturním domě

Olešnice * Líbezné tóny tahacích harmonik i heligonek si mohli vychutnat o víkendu posluchači v olešnickém kulturním domě. A to už podesáté. Letos se totiž uskutečnil jubilejní desátý ročník Setkání harmonikářů.
„Letos zde máme čtyřicet účinkujících. Nejmladší hráč chodí do šesté třídy, nejstaršímu harmonikářovi je osmdesát let,“ zalistoval v přihláškách moderátor Jaroslav Ostrý, kterého zaujalo vystoupení sourozenců ze Štěpánova. „Šlo jim to skvěle. Dvě děvčátka, dvojčátka doprovázel jejich starší bratr. To byla opravdu milá záležitost.“
O setkání harmonikářů v samém cípu blanenského regionu se zasloužila Věra Krejčí. Dokázala tak, že harmonikáři nevymřeli a rozhodně nevymřou. „Hrají zde vedle těch starších, zkušených, i talentované děti. O tento druh hudby bude pořád zájem,“ potvrdila organizátorka, která celou akci tak říkajíc importovala do Olešnice z Vysočiny. „Jeden náš řidič hrával na zájezdech na harmoniku. Uslyšel ho účastník zájezdu a pozval nás do Telecího, kde se setkávali harmonikáři. A mě ta skvělá atmosféra uchvátila,“ přiznala Věra Krejčí. „Ale tehdy jsem samozřejmě požádala o to, zdali bych tuto akci mohla udělat v Olešnici.“
Jen málokdo tehdy věřil, že setkání harmonikářů se setká s úspěchem. Všem škarohlídům ale určitě čáru přes rozpočet udělaly minulé ročníky a zcela jistě pak ten letošní jubilejní. „Třeba pan starosta bere tuto akci jako prestižní záležitost. I proto se snažíme, aby celá akce byla čím dál lepší,“ doplnila hlavní organizátorka, které s přípravami i samotným chodem pomáhá řada lidí. „Už to nedělám vyloženě sama,“ oddechla si Krejčí.
Zatímco v minulosti mohli vystupující strávit na pódiu delší dobu, nyní se jejich vystoupení zkrátilo na maximálně deset minut. „Bohužel musíme omezovat repertoár. Hlásí se opravdu stále větší počet muzikantů. A to i kapel, které ve svém středu mají harmonikáře. A my je prostě nemůžeme odmítnout,“ poznamenala Věra Krejčí.
Příjemnou atmosféru pohodového setkání harmonikářů si přijel užít také Josef Břenek z Bolešína, který v příštím roce oslaví osmdesáté narozeniny. „Vystupuji společně s letovickým Františkem Komprdou. Dali jsme se dohromady před pěti roky, tehdy mě poučil ohledně hraní akordů,“ zavzpomínal s úsměvem stařeček, který hraje na heligonku. „Zkoušel jsem hrát v deseti letech, základy jsem měl od otce. A tak nějak se učím pořád.“
Mezi samouky se řadí i Jiří Bartl z Brna, který ovšem své umění předvedl až ve večerních hodinách se svojí skupinou Brněnská heligonka, v níž dělá kapelníka. „Hraji od svých deseti let, to jsem tehdy tahal harmoniku ještě po zemi,“ pousmál se osmašedesátiletý majitel heligonky. „Kouzlu tahacích harmonik jsem definitivně propadl před dvaceti lety, kdy jsem navštívil setkání stejně naladěných lidí v Hořovicích. Které považuji za meku harmonikářů. A tam jsem poprvé uslyšel, co vše se dá na heligonku zahrát,“ uvedl Bartl.
Oba pamětníci pak svorně tvrdí, že podobná setkání jednoznačně obohacují kulturní dění. A rozhodně mají smysl. „V příjemném prostředí se sejdou příjemní lidé a skvělé obecenstvo. Přitom to není jen o nás, starších hráčích. Ukazuje se totiž, že i mladí harmonikáři hrají výborně,“ ocenil nastupující generaci Jiří Bartl.
„Prožívám zde pěkné chvíle. S chutí si tady zahraji i zazpívám. A opravdu jsem hrozně rád mezi takovými lidmi, kteří jsou naladěni na stejnou notu jako já,“ dodal dojatě Josef Břenek.