Boskovice * Důležitým milníkem prošla v tomto roce kariéra Filipa Pavloně, šestadvacetiletého triatlonisty z Boskovic. Všestranný závodník, který se věnuje dlouhému triatlonu, navyšuje tréninkové objemy a přidal i více těžkých závodů nejen u nás, ale i v zahraničí. Jeho cílem a snem zároveň je účast na závodu Ironman na Hawaii.
Pro začátek pojďme zhodnotit vaši letošní sezónu.
Letošek hodnotím pozitivně. Začal jsem se připravovat poprvé pod systematickým trenérským vedením a odvážím se tvrdit, že mě právě tato spolupráce posunula o kus dál. Během sezóny jsem absolvoval čtyři poloviční Ironmany. Jeden v Rakousku a tři v rámci Českého poháru v dlouhém triatlonu, kde jsem se v celkovém pořadí umístil v první desítce mé věkové kategorie. Bohužel nemůžu říct, že bych byl s některým z těchto závodů úplně spokojený. Na každém se mi nějaká disciplína nepovedla tak, jak bych si představoval. Vrcholem byl celý Ironman v Malajsii.
Ten už se povedl podle představ?
Musím říct, že se mi povedl mnohem lépe, než jsem doufal. Vylepšil jsem si osobní maximum a závod dokončil v čase 10 hodin a 32 minut. Každopádně mnohem víc si cením umístění. Obsadil jsem 4. místo ve své věkové kategorii a 53. místo v celkovém hodnocení všech účastníků včetně startujících v profi kategorii. Závod to byl každopádně specifický, hlavně obrovské vedro s vysokou vlhkostí. Musím přiznat, že po vystoupení z letadla a prvním kontaktu s místním klimatem jsem si myslel, že si moc nezazávodím a že to bude spíš jen boj o důstojné dokončení. Pomocí vody, ledu a velkého množství mokrých houbiček pod dresem se mi naštěstí podařilo organismus uchladit.
Takže nejnáročnější bylo vypořádat se s klimatickými podmínkami?
Asi ano. On je to nesmírně náročný a bolavý závod celkově, takže na konci maratonu už moc nevnímáte, jestli je nejhorší vedro, bolest nohou, celkové vyčerpání, puchýře nebo další “chuťovky”, o kterých se raději nebudeme bavit (smích). Zároveň si během výkonu musíte uhlídat příjem energie, tempo a strategii, jelikož při tak dlouhém závodě snadno nějakou disciplínu přepálíte.
Má vůbec takový závod nějaká pozitiva?
Ve finále zjistíte, že si to nějakým podivně zvráceným způsobem vlastně užíváte. Pokud se budeme bavit o tomto konkrétním závodě, prostředí a organizaci, tak tam jsou jen samá pozitiva. Závod se koná na naprosto úžasném a krásném ostrově, který, dá se říct, žije tímto závodem. Místní obyvatelé Vám popřejí hodně štěstí, během závodu fandí v každé vesničce a po závodě Vám gratulují.
Byla to zkrátka zajímavá destinace.
To byl také jeden z důvodů, proč jsem si tento závod vybral. Spojili jsme příjemné s užitečným a na ostrově Lankgawi, kde se závod konal, jsme strávili příjemnou dvoutýdenní dovolenou.
A jaké jsou plány a cíle na příští rok?
Jisté jsou zatím jen poloviční Ironman v Praze v půlce prázdnin a na konci sezóny v Marakéši. Tyto závody každopádně musím doplnit jedním nebo dvěma celými Ironmany a podle toho doplánovat zbytek. Cíl na další rok je jednoznačný. Posunout se ve všech disciplínách, a tím nemám na mysli jen základní plavání, cyklistiku a běh, ale i životosprávu a všechny záležitosti okolo. Pokud bychom se bavili o konkrétních cílech, mám jeden dlouhodobější, a to vrátit se v roce 2020 do Malajsie a výrazně vylepšit své čtvrté místo.
Chcete být na stupních vítězů?
Nejde jen o to. Nechci říkat, že stupně vítězů nejsou lákavé, nicméně já bych se rád kvalifikoval na mistrovství světa v Ironmanu na Hawaii. Letos se mohli v naší kategorii kvalifikovat pouze první dva závodníci. Není lepší motivace do dalšího tréninku, než sedět na alokaci kvalifikačních slotů, vidět ty šťastné a vědět, že pravděpodobnost, že dva kolegové z kategorie slot odmítnou, je téměř nulová.
Vidím, že sportovní cíle jsou tedy nastaveny, nezbývá než vám popřát jejich úspěšného dosažení. Tak ať se daří a děkuji za rozhovor. Lukáš Lorenc
Foto archiv Filip Pavloň