V roce 1985 vydal tehdejší Městský národní výbor ve spolupráci se SRPŠ a SSM Gymnázia Boskovice mou drobnou publikaci „Boskovice v obrazech 17. – 20. století“. Na s. 16 píši o Emilu Kosovi, „nar. v Paříži asi roku 1903, který studoval na pražské Akademii (1919 – 1921) u prof. Thieleho. Roku 1921 odjel do USA a od té doby o něm není zpráv.“ Tuto stručnou informaci jsem čerpal z Nového slovníku československých výtvarných umělců (I. a II. díl Praha 1947 – 1950, Dodatky SNKLHU Praha 1955) dr. Prokopa Tomana, který uvedl jen jediného výtvarného umělce tohoto jména. Proto jsem se domníval, že tento Emil Kosa ještě před svým odjezdem do USA kvůli výdělku maloval pro jedovnické nakladatelství pohlednic F. Kocmana motivy z různých hradů na Moravě a na Slovensku, včetně několika motivů z hradu Boskovice. Ze šestidílné série obrazů s boskovickými motivy jsem tehdy (1985) viděl tři pohlednice, které mi zapůjčil brněnský grafik Bohuš Jágr (1907 – 1996). Vyprávěl mi, že Kosa, se kterým se setkal na boskovickém hradě, žil v obrovské bídě. Dokonce prý z hladu jedl i „lógr“ z melty, ze které vařil kávu. Po Kosových osudech v USA jsem ani já nepátral a považoval jsem záležitost s Emilem Kosou pro sebe za uzavřenou.
Téměř čtvrt století, které uplynulo od vydání mé knížečky, jsem se se jménem Emila Kosy nesetkal. I těch několik pohlednic jsem Bohuši Jágrovi vrátil. Jaké bylo moje překvapení, když jsem ke svým letošním osmdesátinám dostal gratulaci napsanou na nedatované a nefrankované pohlednici vydané F. Kocmanem v jeho souboru Krásy Moravy a Slovenska (Série 9. Hrady Moravské, čís. 737) s textem: „Zříceniny hradu Boskovského. Dle orig. E. Kosy.“ Motiv pohlednice je popsán dobovým jazykem: „Zříceniny hradu Boskovského, od staré hladomorny pozorované, skýtají velmi pěknou podívanou do zahrady a na rozpadající se části, místy až bizarních forem.“
„Moje“ pohlednice je bohužel jednobarevná (tištěná v odstínech zeleně) a nelze jednoznačně poznat, v jaké technice byl namalován originál. Soudím však, že šlo o akvarel podobně jako u pohlednic v majetku B. Jágra. Přesto se můj zájem o malíře opět probudil. Pokusil jsem se prozkoumat internet a doplnit kusý údaj z Tomanova Slovníku, který jsem použil ve své knížce roku 1985. To, co jsem nalezl na různých internetových zdrojích, bylo pro mě obrovským překvapením. Ukázalo se totiž, že existovali tři výtvarníci téhož jména, mezi nimiž byl příbuzenský vztah děd – otec – syn, a bohužel kvůli tomu docházelo u různých autorů k omylům v životopisných údajích. Na oficiálních webových stránkách moravského města Třešť je mezi významnými rodáky uveden Emil Kosa, narozený 21. září 1851, syn Josefa, tkalcovského mistra v Třešti, žák Alfonse Muchy. Emil vystudoval německou obchodní školu v Jihlavě a nastoupil jako obchodní příručí v Třešti. Rád přijal nabídku nastoupit jako učitel v nedalekých Salavicích (dnes městská část Třeště), ale neměl potřebnou kvalifikaci. Proto byl po několika letech propuštěn a živil se jako malíř. Podle rodinné tradice byl žákem Alfonse Muchy (?). Roku 1876 se Emilu a jeho manželce narodil v Salavicích syn, pojmenovaný po otci Emil, a tři dcery.. Rodina se přestěhovala do Třeště, kde se Kosovým narodilo dalších pět dětí. V Třešti spolupracoval Kosa s malířem Kolmanem na malbě oltářního obrazu sv. Martina (1893). Sám maloval kopie, originály, portréty i krajiny. Cestoval i do zahraničí (Uhry, Itálie). Roku 1903 se s rodinou přestěhoval do Jihlavy, roku 1913 se jako vdovec podruhé oženil. V roce 1918 po smrti druhé manželky se oženil potřetí, ale to už byl těžce nemocen a 13. února 1919 podlehl těžké chorobě, která jej už několik let sužovala a znemožňovala mu malování. (Podle Vlastivědného sborníku Třeště a okolí 1/2006, zkráceno JB). Jako autor obrazů hradu Boskovice a dalších nepřichází v úvahu.
Emil Kosa, syn předchozího, zůstal u nás takřka neznámý. Jen v citovaném článku na webu Třeště se píše: „
Syn Emil se prosadil nejen u nás, ale se svým loutkovým divadlem i v Kalifornii. Loutky si vyráběl sám.“ Naopak na různých webových stránkách zahraničních – hlavně amerických – serverů je mnoho informací o Emilu Kosovi starším a jeho synu Emilu Jeanu Kosovi mladším. Teprve v roce 2008 vyšel ve 3. čísle Vlastivědného sborníku Třeště a okolí (s.54-71) fundovaný životopis s názvem „Završitel rodové tradice – Emil Kosa 1903 – 1968“ z pera MUDr. Přemysla Fučíka, který těžil z archivních fondů města Brna, AVU Praha a SÚA Praha, i z amerických amteriálů, zejména z monografie a korespondence G. McClellanda. Méně pozornosti věnoval pramenům na internetu.
Souvislý, byť stručný a ne vždy přesný životopis napsal Edan Hughes (
www.calart.com/Data/Artists/Emil_Kosa_Sr.asp), který zde v překladu uvádíme:
Emil Kosa senior (1876 – 18955)
„Malíř a umělec, Emil Kosa st. se narodil v Československu a emigroval do USA roku 1907 po provozování loutkového divadla se svým otcem a po působení jako asistent u Alfonse Muchy. V roce 1922 žil se svým synem Emilem ml., nar. 1903, v Los Angeles. Emil Kosa st. maloval figurky podle svých vlastnoručně vyrobených modelů loutek. Účastnil se výstavy v California Art Club, Malíři a sochaři z Los Angeles a Pomona Fair (září 2005 až únor 2006), na výstavě v California Heritage Museum byla jeho malba Santa Monica z Palisád.“
Na téže webové adrese calart.com je reprodukována jeho olejomalba z roku 1929 „California Sierras“.
Mnoho informací (i když ne vždy věrohodných) poskytuje biografie Emila Kosy st. na webu
www.sternfinearts.com/ekosasr.html. Nejprve opakuje zmínku, že pomáhal otci tvořit loutky pro otcovo loutkové divadlo, i o jeho odchodu do Paříže (bez data), kde pracoval jako asistent (pomocník) u Alfonse Muchy, který se stal jeho dlouholetým přítelem. V Paříži se seznámil s Jeanne Maresovou, francouzskou klavíristkou v Pařížské opeře. Po sňatku se manželům narodil syn Emil Jean Kosa, který po otci zdědil výtvarný talent, po matce hudební. Matka zemřela roku 1906 na tuberkulózu. Kosa st. se podruhé oženil a rodina se odstěhovala na Cape Cod Massachusetts, takže Kosa st. mohl pokračovat ve spolupráci s Alfonsem Muchou na divadelních plakátech a nástěnných malbách. Roku 1912 Kosova druhá žena porodila dvě dcery a rodina se vrátila do Brna. Za 1. světové války Kosa st. pracoval pro Červený kříž a na své obchodní cesty bral i svého syna. Touto prací získával potraviny, které byly stále vzácnější. Po světové válce se rodina vrátila roku 1920 do USA. Roku 1924 se Kosa st. usadil v Los Angeles. Postavili si dům na Sunset Boulevard v Hollywoodu. Zde často hostili významné osobnosti. Jeden z návštěvníků (Josef S. Rouček) popisuje „starého“ Kosu jako fascinující osobnost s jiskřivýma očima, černým plnovousem a uměleckým temperamentem. Měl umělecké záchvaty, které někdy byly hlučné, jindy zadumané, a pak za chvíli vybíjel svůj temperament v nekonečných přednáškách o ignoranci umění v Hollywoodu. Kosa st. tvořil loutky, které mu sloužily jako model pro kresby. Žil trvale v Los Angeles, kde zemřel 11. května 1955.
Výstavy(vesměs účast na kolektivních výstavách): California Art Club 1936, 1938; Painters and Sculptors of Los Angeles 1927, 1931; California Show 1939; Los Angeles County Fair 1940; Artists of the American West, Southern California Artists, American Artists, květen 1968; California Heritage Museum 2005.
Zastoupen v Los Angeles County Fair (olej Konec cesty).
Prameny: Edan Milton Hughes: „Artists in California 1786 – 1940“; Gordon T. McClelland: „Emil Kosa Jr.“ 1990.
pokračování v příštím čísle