Den seniorů v Moravském zemském muzeu

200 let služby moravské kultuře a vědě
Moravské zemské muzeum zahajuje rok oslav výročí svého založení
Série výstav představí všechna odborná oddělení

Výstavní prostor: Dietrichsteinský palác, sál Karla Valocha, Zelný trh 8, Brno
Termín výstavy:  10. 9. – 9. 10. 2016, otevřeno út 9 – 15, stř – pá 9 – 17, so a ne 13 - 18
Vernisáž: 9. 9. 2016 v 17 hodin v rámci zahájení roku oslav 200. výročí založení MZM
Výstava potrvá do 9. října 2016, od 13. října 2016 se představí Historické oddělení Historického muzea MZM.

Nad oslavami 200. výročí založení MZM převzal záštitu prezident České republiky Miloš Zeman, ministr kultury ČR Daniel Herman, hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek, primátor statutárního města Brna Petr Vokřál

Součástí roku oslav 200. výročí Moravského zemského muzea je mimo dalších aktivit i série výstav, během níž se vždy na jeden měsíc představí všechna odborná oddělení, jejich TOP sbírkové předměty, osobnosti, dějinné okamžiky, vědecké úspěchy.
Jako první se prezentuje Ústav Anthropos Historického muzea MZM a z něho nedávno vydělené Centrum kulturní antropologie. A bude to zahájení více než impozantní.

Ústav Antrhopos spravuje jako jediné oddělení MZM soubor nálezů z období lovců mamutů, který je zapsán jako národní kulturní památka. Dva předměty z tohoto souboru budou nyní zcela výjimečně a za mimořádných bezpečnostních opatření vystaveny v originálech. Půjde o rytinu ženské postavy na mamutím klu z Předmostí u Přerova, chef d´oeuvre umění doby lovců mamutů před 30 tisíci lety. „Tehdejší výtvarné projevy se totiž dělily do dvou velkých žánrů, a to abstraktních rytin a figurálních plastik. Figurální rytiny jsou zcela ojedinělé a tato vznikla možná pod vlivem drog“, uvádí Martin Oliva, vedoucí Ústavu Anthropos a kurátor sbírky. Nerealisticky triangulární hlava připomínala starším badatelům spíš sukénku, a proto rytinu vyobrazovali vzhůru nohama. „Pravý prs nese řadu ran, jakoby úderů, podobné zásahy nesou i břicha venuší. Někdy jsou zásahy tak markantní, že jsou sošky i přeražené. Je otázka, zda také známá Věstonická venuše neměla být zničena v ohništi – spolu s ní se tam totiž našly stovky pazourkových nástrojů a čepelí, zničených žárem“, doplňuje Oliva.
Druhým vystavovaným exponátem je pravděpodobně nejstarší loutka na světě, „soška šamana“ (staří asi 27 tisíc let). Mužská plastika je součástí hrobu „Brno 2“, objeveného v roce 1891 na křižovatce Francouzské a Přadlácké ulice. Pohřbený muž trpěl kostižerem a jeho milodary připomínaly výbavu pozdějších sibiřských šamanů. Podobné figurky sloužily např. jako dočasný příbytek duše člověka. „Tato soška je vzácná i tím, že se jedná o zobrazení mužské postavy, které se tehdy jinak nezpodobňovaly. Navíc se žádná lidská figurka ze starší doby kamenné nenašla v hrobě, znamená to tedy, že tato musela mít zcela zvláštní a od tzv. venuší odlišnou funkci“, říká Oliva
K těmto unikátům bude jako zajímavost připojena vysušená trofejní lidská hlava z povodí Amazonky - tsantsa. Vysušená lidská hlava s vyjmutou lebkou je typickým výrobkem jihoamerických pralesních indiánů. Ořezy z hlav bývaly sušeny nad ohněm a macerovány bylinami, způsobujícími smršťování tkání. „Podle představ Jívarů v nich sídlily duše zabitých nepřátel, které musely být usmířeny složitými obřady s tancem, kvílením a máčením hlav v magickém roztoku. Aby duše bojovníků nemohly uniknout, byly mrtvým obětem rituálně zašity oči a ústa. Teprve potom přinášelo nošení těchto fetišů bojovníkům štěstí“, objasňuje Petr Kostrhun, vedoucí Centra slovanské archeologie. Tsantsy se staly oblíbenou sběratelskou kuriotizou, a proto se napodobovaly vyuzenými hlavičkami opic. Vystavovaná tsantsa je však pravá, do sbírek MZM se dostala nákupem ze soukromé sbírky v 80. letech 20. století.

Tyto unikáty již nebudou pro svou vzácnost v nejbližších desetiletích opouštět depozitáře - jen velmi výjimečně. Je to tedy na dlouhou dobu jediná možnost, jak tyto předměty spatřit.

Ústav Anthropos se zabývá interdisciplinárním zkoumáním počátků lidských dějin a přírodního prostředí, jež naše nejstarší obyvatele obklopovalo. Vznikl v 60. letech minulého století z Oddělení pro diluvium, které mezi válkami vytvořil geograf a zoolog Karel Absolon. Jeho základem se staly bohaté sbírky paleolitu, lidských pozůstatků a pleistocenní zvířeny, shromážděné amatérskými „diluviálními badateli“ Martinem Křížem, Karlem J. Maškou a Janem Kniesem. Sám prof. Absolon inicioval v letech 1924 až 1938 rozsáhlé výzkumy v Dolních Věstonicích a v jeskyni Pekárně. Ty prvé přinesly bohaté nálezy nástrojů, uměleckých předmětů a celých hromad mamutích kostí kultury zvané gravettien, kdy území dnešní Moravy stálo na čele světového kulturního vývoje. Díky tomuto výjimečnému postavení se tato kultura z poslední doby ledové, z doby před 32 až 25 tisíci lety, nazývá na Moravě také pavlovien. Výzkumy v jeskyni Pekárně vydaly četné parohové zbraně a unikátní umělecké předměty z poslední velké paleolitické civilizace – magdalénienu. Ta bývá označována i jako civilizace lovců sobů a koní a na našem území kvetla před 16 až 14 tisíci lety.
Nejdůležitější z poválečných výzkumů, kdy stál v čele ústavu antropolog Jan Jelínek, vedl Karel Valoch ve Smolíně u Pohořelic, kde odhalil největší mezolitické sídliště v našich zemích, a v letech 1961-76 v jeskyni Kůlně. Tam stanovil chronologii kultur středoevropských neandertálců a po 60 letech v českých zemích objevil i jejich další kosterní pozůstatky. V letech 1986-89 zkoumal Martin Oliva stanici lovců mamutů v Milovicích (objev přístřešku a velkých akumulací mamutích kostí) a od roku 1994 provádí výzkum rozsáhlých těžebních areálů v Krumlovském lese, v mnoha ohledech světově unikátních. Další důležité výzkumy a badatelské programy se týkají kultury neandertálců, závěru civilizace lovců mamutů (výzkum na Vídeňské ulici v Brně), pleistocenní fauny Moravského krasu, domestikace vlků a vzniku psů, pravěkého umění a antropologie pravěkých populací.
K dějinám ústavu nepatří však jen úspěchy, ale i prohry. Na konci 2. světové války odvlekli nacisté paleolitické sbírky do Mikulova, tj. tehdy do říše, údajně v zájmu ochrany proti bombardování. Během bojů o město byl mikulovský zámek zapálen a sbírky z Předmostí a Dolních Věstonic shořely, včetně jedinečných antropologických nálezů. Umělecké předměty se naštěstí uchovaly v muzejním sklepě.
Výraznou složkou činnosti ústavu je popularizace a tvorba expozic. Již Karel Absolon uveřejnil řadu článků v tehdy světově nejrozšířenějším týdeníku The Illustrated London News London News a roku 1928 zřídil na výstavišti pavilon Člověk a jeho rod, později přejmenovaný na Pavilon Anthropos. Ten sice koncem války zanikl, ale v roce 1965 byl zásluhou prof. Jana Jelínka opět otevřen v nové budově v pisáreckém parku.
Ústav Anthropos a Centrum kulturní antropologie, vzniklé r. 2016 při Pavilonu Anthropos, rozvíjí bohatou publikační, výstavní a přednáškovou činnost. Mezinárodní vědecké veřejnosti je určen cizojazyčný časopis Antropologie a řada monografií Anthropos, která dosáhla již 31 svazků.
Při příležitosti 55 let existence Pavilonu Anthropos v Pisáreckém parku vyjde na podzim tohoto roku výroční publikace.

Kontakty :
Doc. PhDr. Martin Oliva, DSc. – vedoucí Ústavu Anthropos, moliva@mzm.cz, 533 435 224
Mgr. Petr Kostrhun, Ph.D. – vedoucí Centra kulturní antropologie, pkostrhun@mzm.cz, 543 212 415, 737 542 550
Mgr. Eva Pánková – PR, epankova@mzm.cz, 606 738 098, 533 435 273