DIVADELNÍ KOSTÝMY INEZ TUSCHNEROVÉ

Výstavní prostor : Palác šlechtičen, Kobližná 1, 1. poschodí
Termín: 27. 6. – 30. 9. 2012
otevřeno út 9 – 15, stř – pá 9 – 17, so a ne 13 – 18 hod.
Vernisáž: 26. 6. 2012 v 17.00 hod. za účasti autorky Inez Tuschnerové
Autoři výstavy : Andrea Jochmanová, Hana Ocetková, Jiří Zahrádka

Inez Tuschnerová patří k významným českým kostýmním výtvarníkům druhé poloviny 20. století. Svůj profesní život spojila především s textilním uměním, např. s tvorbou tapisérií či návrhy textilních elementů pro řešení architektonického prostoru. Nepřehlédnutelná je také autorčina tzv. volná tvorba. Nejzásadnější přínos však představují její návrhy divadelních kostýmů. Na tomto poli vytvořila desítky kvalitních realizací v dnes již legendárních inscenacích nejenom Brně, ale i v Praze a na jevištích celého tehdejšího Československa.

Na výstavě je prezentován pouze zlomek z četných návrhů, především z inscenací Národního divadla v Brně. Inez Tuschnerová spolupracovala s brněnským Národním divadlem ve dvou obdobích v letech 1965–1974 a 1987–1994. Obě tyto éry patří k důležitým etapám divadla. Druhá půle šedesátých let byla ve znamení progresivní dramaturgie: v činohře působil Bořivoj Srba a Ludvík Kundera, v opeře pak dramaturg
a dirigent Václav Nosek. Inez Tuschnerová spolupracovala na realizaci některých zásadních inscenací, například v roce 1965 Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata od Petera Weisse v Kunderově překladu a v režii Evžena Sokolovského, o rok později to byl Ibsenův Peer Gynt v Hynštově režii, v roce 1969 Shakespearův Král Lear, ve stejném roce Honeggerova Jana z Arku na hranici a Schönbergovo Očekávání ve Wasserbauerově nastudování, Janáčkova Glagolská mše v choreografii Pavla Šmoka atd.

Další období spolupráce Tuschnerové s brněnským Národním divadlem na přelomu osmdesátých a devadesátých let bylo také velmi úspěšné. V činohře vytvořila v roce 1988 kostýmy k Sokolovského inscenaci Život Eduarda druhého anglického od Christophera Marlowa – Bertolta Brechta – Liona Feuchtwangera. Vynikající byly také janáčkovské realizace v inscenacích režisérky Aleny Vaňákové: Osud v roce 1987, Káťa Kabanová v roce 1994 a žel nerealizovaná inscenace Z mrtvého domu.

Charakterizovat tvorbu Inez Tuschnerové pro divadlo není jednoduché. Expresivní výraz jejích návrhů obsahuje často až jakýsi existencionální podtext. Experimentovala
s obsahovou, ale i materiálovou složkou a každá realizace přinesla nový pohled a nový tvůrčí přístup. Vždy vytvářela vizi celého uchopení díla v těsném kontaktu s celým realizačním týmem. Přesto nebo snad právě proto tyto inscenace nesly neopakovatelný výtvarný prvek. Tuschnerová vždy vycházela z perfektní znalosti díla a charakterů postav, jejich „skrytých tváří“ i vystupování navenek. Při vytváření návrhů Inez Tuschnerová užívá celou škálu výtvarných technik, od kresby a malby až po koláže a asambláže, přičemž její zručnost jako kreslířky a malířky je nepřehlédnutelná. Tvorba Inez Tuschnerové patří k tomu nejlepšímu a nejzajímavějšímu, co na poli divadelního kostýmu u nás za poslední půlstoletí vzniklo.

Výstava v Paláci šlechtičen se koná u příležitosti autorčiných 80. narozenin. Poděkování patří nejen autorce samé, která většinu kostýmních návrhů věnovala oddělení dějin divadla MZM, ale i Nadaci Leoše Janáčka, která zapůjčila expozici návrhů k Janáčkovým operám.

Inez Tuschnerová
1932 narozena v Brně
1949 – 53 studium na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Brně
1953 – 58 studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (prof. Alois Fišárek)
1958 studium na Mezinárodní umělecké akademii v Salcburku (prof. Oskar Kokoschka)
1961 – 67 pedagogicky působila na oddělení scénografického kostýmu Střední průmyslové školy textilní v Brně
1967 – 73 pedagogicky působila na Janáčkově akademii múzických umění v Brně