Co je to ŠIKANA?

Za šikanování se považuje, pokud jeden nebo více žáků úmyslně a opakovaně ubližuje druhým. V praxi to znamená, že někdo, komu se druhý nemůže ubránit, dělá, co je mu nepříjemné. Něco, co je ponižující, nebo to prostě bolí – patří sem i nadávky, schovávání věcí, bití. Agresor ale může znepříjemňovat život oběti i jinak. K jejímu znemožnění využívá například i pomluvy a intriky. Časté bývá navádění ostatních spolužáků proti oběti. Agresor chce, aby se spolužáci s obětí nebavili, nevšímali si jí, a tím ji vyřadili z kolektivu.
* Škádlení nebo šikanování?
Vnitřní rozdíl mezi těmito pojmy je velký. Pokud se jedná o škádlení, kterému se oba zúčastnění zasmějí, nic se v podstatě neděje. Pokud to ale jeden z nich přestane brát jako zábavu, je na místě se omluvit a přestat. Jinak se jedná o porušování práv druhého člověka. U šikany to ovšem platí úplně obráceně. Agresor chce druhému ublížit, chce jej ranit. Z toho pro něj plyne největší potěšení. Nejen, že se neomluví, naopak své chování opakuje a ještě stupňuje.
Šikana probíhá v několika stádiích
První stadium - Zrod ostrakismu: Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. Je neoblíben a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, dělají na jeho účet „drobné“ legrácky apod. Tato situace je již zárodečnou podobou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje.
Druhé stadium - Fyzická agrese a přitvrzování manipulace: V zátěžových situacích, kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako hromosvod. Spolužáci si na nich odreagovávají nepříjemné pocity například z očekávané těžké písemné práce, z konfliktu s učitelem nebo prostě jen z toho, že chození do školy je obtěžuje.
Třetí stadium (klíčový moment) - Vytvoření jádra: Vytváří se skupina agresorů. Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat. A systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti. V počátku se stávají jejich oběťmi ti, kteří jsou už osvědčeným objektem. Jde o žáky, kteří jsou v hierarchii nejníže, tedy ti „slabí“.
Čtvrté stádium - Většina přijímá normy: Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. V této době získává neformální tlak ke konformitě novou dynamiku a málokdo se mu dokáže postavit. U členů „virem“ přemožené skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní identity, která je zcela poplatná vůdcům. I mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě – aktivně se účastní týrání spolužáka a prožívají při tom uspokojení.
Páté stadium - Totalita neboli dokonalá šikana: Násilí jako normu přijímají všichni členové třídy. Šikanování se stává skupinovým programem. Obrazně řečeno nastává éra „vykořisťování“. Žáci jsou rozděleni na dvě sorty lidí. Jedni mají všechna práva, ti druzí nemají práva žádná.

Zdroj: KOLÁŘ,M. Skrytý svět šikanování.
Praha: Portál, 1997.