Boskovická synagoga oslavila svátek purim

Boskovice * Nikoliv ovšem 15. adaru, kdy židé tento svůj nejveselejší svátek slaví (tedy většinou v březnu), ale 16. 7. 2009, kdy do Boskovic zavítalo pražské divadlo Feigele se svou vedoucí, režisérkou a zároveň také herečkou Vidou Neuwirthovou, aby zde sehrálo tzv. purim špíl – příběh o královně Ester. A je to příběh vpravdě téměř pohádkový, který se odehrál ve 3. století před naším letopočtem v Persii, kdy se židovka Ester stala perskou královnou, společně se svým strýcem Mordechajem odhalila zlého králova rádce Hamana, který chtěl vyhubit všechny židy v Persii. Ester poprosila o pomoc svého manžela krále Achašveroše, který Hamana potrestal smrtí. Židé byli alespoň protentokrát zachráněni. A protože ke šťastným koncům docházelo v židovských dějinách jen vzácně, na památku této události slaví židé svátek purim (doslova svátek losů, protože Haman chtěl losováním zjistit, který den by měl být pro vyvraždění židů ten nejvhodnější) a mezi židovskými svátky patří k těm nejoblíbenějším u malých i velkých. Je to den plný veselí, šprýmování a taškařic, dospělí si navzájem posílají dárky většinou v podobě sladkostí, jako jsou například tzv. Hamanovy uši či cukroví královny Ester, pije se hodně vína, děti i dospělí se převlékají za maškary a zvláště oblíbené jsou purim špíl, kdy se hraje před publikem celý biblický příběh o hodné královně Ester. V Boskovicích byly hlavními aktéry děti ve věku 6 – 12 let, které zcela suverénně stačily svým dospělým hereckým kolegům. Největší úspěch po zásluze sklidila teprve pětiletá královna Ester (mimochodem vnučka zemského rabína Karla Sidona), ale chválu si zasloužili i všichni ostatní. Představení respektovalo hlavní dějovou linii celého příběhu, díky dobrému scénáři, vtipným hláškám, nápaditým kostýmům i kulisám, výborným hereckým výkonům a v neposlední řadě i jednoduchému hudebnímu doprovodu přineslo početnému publiku nejen zajímavý pohled do tradiční židovské kultury, ale také svěží a v mnoha směrech aktuální zábavu.
Malí i velcí účinkující byli odměněni velkým aplausem a uprostřed přípravy na zpáteční cestu do Prahy jsem poprosila o krátký rozhovor hlavní aktérku celého představení, autorku, režisérku a herečku paní Vidu Neuwirthovou.
Paní Neuwirthová, můžete nám prozradit něco o historii vašeho divadla, kdy vzniklo a co bylo hlavním impulsem k jeho založení?
V.N. Tak už je skutečně hodně dlouhá doba, kdy jsem divadlo zakládala, bylo to někdy počátkem 80. let. Tehdy jsem si začala uvědomovat, že povědomí o židovských tradicích, svátcích a zvycích se vytrácí dokonce i z židovských rodin, že mnohé z nich o tradicích svých předků už téměř nic nevědí, a tak jsem se rozhodla začít u těch nejmladších. Proto vzniklo při pražské náboženské obci divadlo Feigele a společně s dětmi si tak formou divadelních představení připomínáme důležité události židovských dějin. Začátky nebyly jednoduché, byla jsem nejen autorkou textů, ale vyráběla jsem kulisy, šila kostýmy… Dnes už mám okruh pomocníků, pomáhají i rodiče herců, takže moje hlavní práce je v prvé řadě autorská a režisérská.
Co vlastně znamená název vašeho divadla Feigele, předpokládám, že původ slova pochází z jidiš?
V.N. Ano, máte pravdu, Feigele je v překladu ptáček a je to zároveň název písně – ukolébavky, kterou jsem kdysi sólově zpívala jako členka pěveckého sboru Mišpacha. Tak je v tom asi trochu nostalgie.
Paní Neuwirthová, pracujete především s dětskými herci, ti vám ale samozřejmě časem odejdou, i když při mládí vaší současné královny Ester, zrovna tato by mohla ve vašem divadle zažít ještě dosti dlouhou kariéru, jak svůj soubor doplňujete?
V.N. Spolupracuji s židovskými školami, a to jak mateřskou, tak základní (jedná se o tzv. Lauderovy školy, patří k nim ještě také gymnázium, všechny tyto školy vedou výuku i výchovu žáků v duchu judaismu, od 6. třídy je zde povinná hebrejština, pozn. redakce). Nepracuji ovšem výhradně s dětmi, mým oborem je vlastně loutkoherectví, příležitostně připravuji i projekty, kde ke spolupráci kromě loutek zvu i své dospělé herecké kolegy.
Zmínila jste svou profesi loutkoherečky, ovšem jste známá také jako herečka filmová. Byť vaše filmografie není bohatá, klidně můžeme říci, že jste vstoupila do dějin naší kinematografie, neboť film Tři veteráni, kde jste ztvárnila princeznu Bosanu zcela jistě patří do zlatého fondu českých pohádek. Nemrzí vás trošku, že další tak velká filmová role už nepřišla?
V.N. A víte, že ne? Nijak zvlášť jsem po filmové kariéře netoužila, divadlo mi vždy bylo bližší a navíc mám i další aktivity, které mne bohatě naplňují. Spolupracuji s rozhlasem, příležitostně pracuji jako průvodkyně a také jsem napsala dvě knihy s židovskou tematikou: Opuštěný palác a jiné židovské pohádky, ta druhá se jmenuje Dobře ukryté poklady aneb příběhy z Midraše (tuto knihu je možné zakoupit v Literární čajovně H. Ungara v Boskovicích, pozn. redakce).
Mezitím už děti měly sbaleno a nastal čas odjezdu. Všichni si pochvalovali, že se jim v boskovické synagoze hrálo dobře a s paní Neuwirtovou jsme při loučení vyslovily naději, že divadlo Feigele hrálo sice v Boskovicích poprvé, avšak nikoliv naposledy.