Blansko hostilo Pohár rozhlasu

Blansko * Málokterá sportovní akce pro mládež má takovou historii a věhlas jako Pohár rozhlasu v Blansku. Několik málo pořadatelů včele s Milanem Vránou, se rok co rok musí vypořádat se stále složitějšími přípravami. Přesto i letos mohli žáci základních škol prezentovat svoje město a to již po třiačtyřicáté. A i tentokrát nešlo ani tolik o výsledky jako o spokojené tváře soutěžících.
Rozdíl mezi jednotlivými závodníky je značný. Mezi členy sportovních klubů, kteří mají za sebou soustavnou sportovní přípravu, se totiž objevují i žáci, co se dané disciplíně věnují maximálně několik týdnů. I přesto dostanou možnost reprezentovat svou školu.
Celá akce stojí na několika málo učitelích a pořadatelích v jednom. Především pak na Milanu Vránovi, učiteli ZŠ Erbenova, který spokojeně vede přípravy a dohlíží na průběh jednotlivých soutěží. A během průběhu z něj přímo srší nadšení, se kterým sleduje a hodnotí sportovní výkony žáků.
„Důležité je, že se nejedná o nárazovou, ale dlouhodobou práci,“ upozorňuje Vrána na úvod. „Je nutné k ní přistupovat cílevědomě, poctivě a odvést spoustu černé práce. K tomu člověk potřebuje zápal pro věc, kterého se však často nedostává,“ uvádí hlavní pilíře kvalitní práce.
Ani se sportovními akcemi na úrovni základních škol, kde jsou některé děti schopné naskočit vlastně do jakéhokoliv sportu, to není tak růžové, jak by se na první pohled zdálo. To je patrné i při pohledu na letošní startovní listinu. Z celého okresu se přihlásilo pouhých dvanáct škol mezi staršími žáky a čtrnáct mezi mladšími.
Hlavní porci startujících navíc zastupují dvě největší okresní města. „Je pravda, že účast stojí na školách z Blanska a Boskovic. Tím bych ale nechtěl degradovat menší školy, které prostě nedaly dohromady družstvo. Na druhou stranu dříve soutěžilo i dvacet různých škol,“ potvrzuje Vrána.
Co stojí za takovým úbytkem? Nedostatek dětí, se kterým bojují téměř všechny sportovní kluby? Nebo za vším hledat nedostatek peněz? „Sportovních talentů je pořád dostatek, v tom problém není,“ vyvrací první variantu Vrána. „Spíše s nimi nemá kdo pracovat,“ dodává.
„Podmínky pro pedagogy nebo trenéry jsou stále složitější. Ať už ty pracovní, finanční nebo v otázce zázemí. A co se týká celostátní podpory, všichni víme, jak jsme na tom,“ sklesle poukazuje na problémy Sazky, které se přímo dotýkají každé sportovní činnosti v republice.
Jakmile se podaří zajistit dostatek financí, pořadatelů i uchazečů, zbývá zajistit sportoviště. „Musíme poděkovat atletickému oddílu, bez jehož spolupráce by nešlo pořádat pohár v takovém rozsahu,“ děkují pořadatelé, kteří si za určitých podmínek pronajímají atletický stadion ASK.
Ve finále pak vlastně zbývá jen modlit se za příznivé počasí a užívat si atmosféru, při které se nejeden trenér vrací do dětských let. „Roky jsem tu sportoval. Začínal jsem tu a také končil,“ přiznává Vrána. Teď má ale jiné, daleko důležitější poslání. Rok co rok připravovat kvalitní podmínky pro sportování mládeže. „Práce s dětmi mě hodně baví. Je to tvrdá, ale zároveň zábavná a přínosná práce.“ zakončil.